Horní č. p. 152

Lokace:
Horní č. p. 152, bývalý jezuitský seminář

Popis objektu:
Dvoupatrová masivní raně barokní budova obdélného půdorysu. Hlavní západní průčelí objektu směřuje do Horní ulice a je členěné římsami a vysokým toskánským pilastrovým řádem, přičemž mezi pilastry jsou profilované oblouky původně volných, nyní však zazděných arkád. Vysoký dvoupatrový volutový štít domu byl dodatečně upraven a opatřen ve středu kasulovým oknem po stranách vždy s dvojicemi pilastrů se dvěma nad sebou řazenými nikami s mušlemi. Štít je opatřen zdobnými plastickými prvky ve vrcholu. Střecha budovy je sedlová. Dispozice interiéru všech podlaží je shodná, rozdělená na dva trakty. V přízemí na jižní straně vede chodba, která bývala v patrech otevřená. Prostory přízemí a prvního patra jsou zaklenuty valenými, křížovými a neckovými klenbami. Severní trakt obsahuje v přízemí dva velké sály při okrajích a dva menší prostory ve středové části. Druhé patro je plochostropé a zdobené vpadlými štukovými poli. Sklepní prostory jsou zčásti sklenuty valenou kamennou klenbou.

Stavebně historický vývoj:
Objekt situovaný osamoceně na skalním hřbetě nad prokopanou šíjí v nejužším místě meandru řeky Vltavy je vedle objektu Státního hradu a zámku Český Krumlov a kostela sv. Víta ve městě Český Krumlov výraznou dominantou městského panoramatu. Budova byla vystavena F. A. Golstsem (literatura uvádí též příslušníky stavitelské rodiny Perti) v letech 1650 - 1652 na místě městských hradeb a šesti gotických středověkých domů z původní zástavby Horní ulice pro potřeby jezuitského semináře. Objekty byly po pravé straně ohraničeny stavbou Horní brány. Zbytky gotických sklepů těchto původních staveb jsou zachovány v západní části domu. Jezuité jednotlivé domy postupně vykupovali od jejich majitelů a upravovali je pro své potřeby pod vedením dvou italských architektů, Giovanniho Battisty a Antonia. Při přestavbách používaly i materiál ze zdemolovaných objektů. Stavba byla ukončena roku 1652 ve výši dvou pater a odevzdána do provozu. V roce 1732 byla patrně přistavena seminární kaple sv. Josefa, seminář byl opraven a rozšířen o jedno křídlo. V rámci pozdně barokní přestavby, realizované kolem roku 1750, vznikl štít budovy a štuková úprava stropů druhého patra domu. K jihovýchodnímu křídlu přiléhala Horní brána, která byla z druhé strany ukončena domem Horní č. p. 153. Brána byla zbořena v roce 1839, což bylo i příčinou dalších stavebních úprav objektu. Dnešní podoba budovy je výsledkem rekonstrukce z let 1970 - 1979.

Významné architektonické detaily:

kasulové okno štítu budovy
hlavní průčelí se všemi detaily

Historie obyvatel domu:
Na místě dnešního objektu a přilehlého parkoviště stálo do konce první poloviny 17. století šest původně středověkých gotických měšťanských domů. Ty byly postupně v letech 1590 - 1636 vykoupeny pro blíže neurčené účely jezuitské koleje. Dům č. p. 151 má dodnes zachované sklepy pod nynějším parkovištěm. Dům postupně vlastnil řezník Ondrášek, jeho zeť Lukáš Grubauer či od roku 1530 švec Franc, 1539 varhaník Florián, panští krejčí Jiří a po něm syn Jakub Neumeister či konečně kožešník Adam Fric. Fricova vdova Voršila postoupila roku 1587 dům Janu Albínovi z Helfenburka na úhradu dluhů. V domě se vystřídali ještě čtyři majitelé, aby ho pak poslední z nich - Hans Ritter - v roce 1638 prodal jezuitskému řádu. Další, dnes již zrušený dům patříval počátkem 16. století soukeníku Ondrovi a jeho ženě Barboře, po jeho smrti kramáři Lindlovi Maurerovi, po něm koupil roku 1541 dům stolař Kryštof Ramar atd., až se posledním měšťanským majitelem domu stal bednář Jakub Kaiser neboli Císař, od jehož potomků dům získali jezuité. Třetí zaniklý dům byl původně na přelomu 15. a 16. století v rukou krejčího Václava, 1580 číšníka Leonarda a řada archivně doložených měšťanů, v jejichž držení byl dům do nástupu jezuitů, se uzavírá roku 1636 Zachariášem Fleischanderlem. Čtvrtý zaniklý dům vlastnil v roce po manželech Švábových podkoní Zikmund Pytel. Od roku 1578 byl pak dům v rukou prubíře zlata Řehoře Singeršpilera, který se sem přestěhoval z domu náměstí č. p. 8 a naproti měl při parcele domu Horní č. p. 153 i dílnu. Jeho dům i protější dílna byly ve prospěch jezuitského semináře vykoupeny městskou radou již roku 1590 a to za 600 kop míšenských. Pátý zaniklý dům držel nejprve kameník Matěj a naposledy bednář Blažej - opět do roku 1590. I šestý zaniklý dům byl od svého majitele vykoupen v témže roce - majitelem byl tehdy kožešník Vavřinec Bruderle. Všech šest vykoupených domů se postupně stalo jezuitským ubytovacím a školským zařízením. V roce 1649 bylo rozhodnuto o vystavění nové budovy semináře, ovšem nepodařilo se prosadit záměr, kdy měly být vykoupeny další tři domy na Parkánu a použity k výstavbě pilířů, na nichž měla stavba spočívat. Stavební činnost začala v roce 1651, došlo však ke zřícení velké části budovy, jež se naštěstí obešlo bez obětí. Výstavba byla dokončena v roce 1652, o rok později byl ještě zřízen dvůr určený pro hry. Po dobu přestavby byli chovanci ubytováni v domě Horní č. p. 151. V roce 1693 v nové budově bydlelo přes 70 lidí, přičemž chudí studenti dostávali byt, stravu i výchovu zdarma. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužila budova od roku 1777 německé hlavní škole. V roce 1787 sem byla umístěna nově založená městská dívčí škola, kde se dívky učily mimo jiné příst, šít a plést. Nacházely se zde také byty ředitele a učitelů. Od roku 1878 až do roku 1940 sloužil pak dům potřebám různých školských zařízení - krumlovského městského gymnázia, hudební školy, hospodářské školy či archivu. 1940 postoupily školské orgány budovu pro její velkou zchátralost obci. Dalším vlastníkem objektu se po druhé světové válce stal okresní archiv a původně městské - dnešní Okresní vlastivědné muzeum, jemuž patří dům dodnes.