Literátské bratrstvo ve městě Český Krumlov

Literátské bratrstvo bylo sdružení vzdělanějších měšťanů, kteří se scházeli ke společnému bohoslužebnému zpěvu při nedělních a svátečních raních mších a při adventních rorátech (vánoční zpěvy). Většina dochovaných památek české hudby od konce 15. do začátku 17. století je spjata právě s činností literátských bratrstev.

Českokrumlovské literátské bratrstvo vzniklo kolem roku 1490, před polovinou 16. století zaniklo a v roce 1554 ho obnovil Vilém z Rožmberka, který svým poddaným měšťanům obnovu nařídil, protože to "ve všech městech Království českého od starodávna v zvyklosti bylo, aby všickni ti, kteříž literním uměním a muzikou obdařeni a vymoženi jsou a kdekoli v městech se nalézají, k zpívání raný mše scházeti se povinni byli." Po obnově mělo bratrstvo 24 členů, většina jich patřila k městské honoraci. Ze začátku 17. století se dochovala stížnost vedení školy, že literáti trpí "nedostatkem osob" a že choralisté jim musejí pomáhat při plnění povinností, které dříve "podle starého a chvályhodného obyčeje sami odbejvali". Oba soubory se na kůru střídaly, ale časem zpívaly společně, pomáhat literátům na kůru bylo též jednou z povinností hudebníků z rožmberské muziky.

Hudba přelomu 16. a 17. století počítala s poměrně velkým aparátem. Zpěváci byli rozestaveni v prostoru do dvou i více samostatných sborů, které si vzájemně odpovídaly nebo se spojovaly v mnohohlasou zvukovou masu. Ke slovníku hudby pozdní renesance patřily zcela běžně stereofonní efekty. Takovou hudbu obsahuje jeden ze tří polyfonních zpěvníků, které se z té doby v Českém Krumlově dochovaly, obsahuje dvanáct mší pro pět až osm hlasů od nejoblíbenějších autorů konce 16. století (Orlando di Lasso, Jacob Vaet, Philipp de Monte, Alexander Utendal aj.). Jejich interpretace vyžadovala spoluúčast choralistů, zejména chlapců před mutací, kteří byli schopni zpívat vysoké diskantové party. Ze čtrnácti sborových knih, které zachycuje dobový inventář, se dochovaly ještě dvě, jedna obsahuje mši a moteta pouze pro mužské hlasy - tedy pouze pro literáty (z autorů například Cypriano de Rore, Matthias Herrmann Verrecor, Jacob Arcadelt, Benedictus Appenzeller, Dominicus Phinot aj.), druhá zachycuje nešporní hymny, žalmy a Magnificat, které však zpívali choralisté.

(mho)

Další informace: