Město Český Krumlov v literatuře

Počátky literárních tradic v Českém Krumlově, spadající do období 14. století, jsou úzce spojeny s prostředím vyspělého rožmberského dvora a s církevními institucemi, jež ve městě působily. Jednalo se především o klášter minoritů a klarisek, založený roku 1350, a farní kostel sv. Víta, při němž od roku 1380 existovala kaplanská knihovna. Celkovou kulturní úroveň Českého Krumlova ovlivňovala také škola, zřízená v poslední třetině 14. století. V souvislosti s rostoucími ambicemi Rožmberků vyrovnat se pražskému královskému dvoru lze sledovat růst významu knižní kultury v Českém Krumlově. Rožmberkové představovali významné objednavatele mnoha rukopisů, které byly určeny přímo pro jejich dvůr nebo pro kostely a kláštery ve městě. S tímto šlechtickým rodem je spojen také vznik tzv. Knihy rožmberské, která patří mezi významné památky staročeské právní prózy.

Do poloviny 14. století se datuje původ známého obrázkového sborníku Liber depictus, dnes uloženého v Národní knihovně ve Vídni. Tento kodex, jenž si do svého nového konventu přinesli patrně minorité, obsahuje množství vyobrazení doprovázených texty z bible a legend o světcích. Jedná se o tzv. bibli chudých. Pojem chudoby v tomto kontextu ovšem nepoukazuje na materiální nedostatek, ale na absenci vzdělání. Malířská výzdoba tohoto díla také výrazně ovlivnila soudobou nástěnnou malbu.

Pro českokrumlovský klášter klarisek bylo patrně objednáno další významné dílo knižní tvorby - Krumlovský sborník z doby okolo roku 1420, dnes uchovávaný v knihovně Národního muzea v Praze. Za jeho domnělou objednavatelku bývá považována Eliška z Kravař, manželka Jindřicha III. z Rožmberka. Obsahem česky psaného kodexu jsou teologické, mravoučné a mystické texty.

V době husitství nedošlo v Českém Krumlově k násilnému přerušení kulturní kontinuity s předhusitskou dobou jako jinde v Čechách, neboť Oldřich II. z Rožmberka (1403-1462), stál v čele katolické šlechty. Do bezpečí města se v tomto období uchýlilo mnoho církevních hodnostářů, šlechticů a umělců, kteří přispěli ke kulturnímu rozvoji Českého Krumlova. Ve druhé polovině 15. století již začaly pomalu pronikat do českokrumlovského prostředí vlivy humanismu, zprostředkované pobytem Rožmberků a některých měšťanů na univerzitách v Itálii. Zvláště významnou osobností tohoto období je rožmberský kancléř Václav z Rovného, jenž kolem sebe na konci 15. století soustředil okruh humanisticky orientovaných vzdělanců z řad duchovních a měšťanů. Kancléř vlastnil také bohatou knihovnu, která se částečně dochovala až do současnosti, a udržoval i písemné styky s humanistou Filipem Beroaldem Starším z Bologne.

Renesance pronikla plně do Českého Krumlova až v době posledních Rožmberků. Vilém i Petr Vok z Rožmberka pokračovali v budování zámecké knihovny v Českém Krumlově, jež měla svůj původ již v předhusitské době. Petr Vok z Rožmberka rozšířil její knižní fond až na 11 tisíc svazků, což nemělo v tehdejší střední Evropě obdoby. Knihy se však později staly součástí rudolfínských sbírek, s nimiž byly uloupeny švédskými vojsky v průběhu třicetileté války. Katalog knihovny pořídil rožmberský archivář a kronikář Václav Březan, známý i jako autor slavné Historie rožmberské.

Ke kulturnímu rozvoji města přispěla i jezuitská kolej (Horní č. p. 154), založená Vilémem z Rožmberka roku 1584. V souvislosti s intenzivní kazatelskou a pedagogickou činností jezuitů, byla spojena i přítomnost dobře vybavené a stále doplňované knihovny (Historie jezuitské knihovny ve městě Český Krumlov). V této koleji pobýval v letech 1664-1665 také proslulý barokní spisovatel a historik Bohuslav Balbín. V 17. století byla také stále rozšiřována knihovna na prelatuře, o níž se zasloužil především českokrumlovský prelát Jiří Bílek z Bílenberku, známý svým prosazováním českého jazyka. Baroko je také dobou budování rozsáhlých zámeckých knihoven, jež sloužily kromě uspokojení intelektuálních zájmů svých majitelů také k reprezentačním účelům. Eggenberkové shromáždili ve své českokrumlovské rezidenci početný knižní fond, vypovídající o vysoké úrovni jejich literárních zájmů. Jednalo se o knihy se světskou i náboženskou tematikou, tištěné převážně v románských jazycích. V budování knihovny pokračovali i Schwarzenberkové, kteří zdědili čekokrumlovské panství roku 1719 po Eggenbercích. Nelze však opominout ani význam měšťanských knihoven a literatury určené pro široké vrstvy obyvatel, jako byly modlitební knížky, kancionály a různé mravoučné nebo zábavné knihy.

Od konce 18. století získává Český Krumlov rysy provinčního města, což souvisí s pomalým a nevýrazným hospodářským rozvojem této oblasti i s orientací Schwarzenberků na jejich sídlo v Hluboké nad Vltavou, kterému začínají dávat přednost před českokrumlovským zámkem. V 19. ani ve 20. století se v tomto městě neobjevila žádná výraznější literárně činná osobnost, jež by ovlivnila vývoj české literatury. Český Krumlov však, jako město s bohatou historií, množstvím památek a atmosférou stále živé minulosti, přispěl k literární inspiraci několika známých spisovatelů, jako byla například Eliška Krásnohorská, Karel Čapek a František Hrubín, který přímo pro otáčivé hlediště v zámecké zahradě napsal pohádkovou hru Kráska a zvíře. Ostatní autoři se spíše věnovali historii rodu Rožmberků. Tímto tématem se ve svých historických románech nebo básních zabýval Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, František Kožík, Nina Bonhardová, Josef Mařánek a další. Specifický literární žánr tvoří i pověsti a legendy města Český Krumlov, které zpracoval Radovan Krátký, Stanislav Cífka nebo Helena Braunová. V průběhu 19. století a zejména po roce 1920 se také objevují kroniky, zaznamenávající významné události ve městě (Kroniky města Český Krumlov).

Několik významných osobností literatury navštívilo Český Krumlov a dojmy z této návštěvy se projevily i v jejich díle.

"...Krumlov, nejpěknější poloha. Výhled na hrad, město a krajinu od západu k východu. Vltava, na kolmém břehu přiléhající vzhůru ke skále, domky, kostely, posléze za řekou skaliny. K půlnoci na pevné skále starý, krásný, zachovalý hrad. Nové stavení na mostě na pilířích, most, sochy. Starý díl hradu, výklenek, balkon, stříška v úhlu kaple nad půlkulatou skalou. Opět díl starého hradu, okna mezi nimi podobizny bílé. Stará kulatá velmi vysoká věž. Dvojitá okna, loubí, hodiny na čtyři strany, pak sochy. Park od západu na skále, na zad hory, vlevo v dálce modré vysoké hory. Město bělalo se."

Karel Hynek Mácha, Deník, Cesta do Itálie - srpen 1834

"...Krumlov je svého druhu absolutno, které nakonec staronovými kouzly podmaňuje i ty, kdož jinak všechen svůj zájem soustřeďují jen k žhavému dnešku, odmítajíce jakýkoli návrat jako staromilecký přežitek. Neboť Krumlov je minulost věčně živá, je v pravém smyslu slova monumentální přemostění věků, je samo olbřímí rozpětí od neznámých hlubin minulosti přes dnešek až k mlhovinám dalekého příští."

Jiří Mařánek

"...Já nevím, kolikrát se tady Vltava kroutí, nežli projdeš městem, drže se co možná přímo, překročíš ji asi pětkrát a po každé se divíš, že je tak zlatohnědá a že má na spěch. Kolik má Krumlov obyvatel, to také nevím, ale hospod má čtyřiatřicet, tři kostely, jeden zámek, ale zato veliký, dvě brány a velikou sílu památek, vlastně celé to město je jediná historická památka, což trochu připomíná Sienu nebo Stirling nebo jiná slavná místa. Tak tedy jsou tu staré štíty, arkýře, vikýře, podloubí, oblouky, ochozy, cimbuří, sgrafita, fresky, schody nahoru a dolů, balustrády, kašny, sloupy, patníky, kouty, trámy, mázhauzy, podjezdy, historické dláždění, klikaté ulice, betlémy, vysoké střechy, gotický kostel, minoriti, a všude červené rožmberské růže, kam se vrtneš, vidíš samou malebnost a starodávnost a historickou slávu, ale ve starých předměstích, to už jsou jenom nízké domečky, rukou dosáhneš na střechu, v oknech geranie a nade dveřmi nápis, tady ještě žijí stará řemesla jako v patnáctém století.

Nade vším tady vévodí (opravdu vévodí, a to po vévodech Eggenberských) tamhle nahoře zámek a hlavně věž, jedna z nejvěžovatějších věží, jaké jsem kdy viděl, řekl bych, že věže jsou česká specialita, protože nikde nemají takové divné báně, bachraté cibule, makovice, lucerny, přilepené věžičky a galerie a špičky jako u nás, každé staré české město má svou zvláštní věž, podle které se pozná, že tohle je Hradec a tohle Brno a tohle Budějovice a tohle Český Krumlov.

Co se zámku týče, je celý pomalovaný a potažený freskami vnitř i zevně, ale ze všeho nejlepší je barokní knížecí divadélko, ve kterém ještě visí staré dekorace, mohla by tam v tu chvíli strašit nějaká taliánská opera z osmnáctého století, ale nestraší, protože se tu nesmí z bezpečnostních důvodů hrát. Pak je tam letohrádek Bellarie s takovými žertovnými schody na prsou, a spousta jiných barokních věcí, za tři koruny je toho ažaž..."

Karel Čapek, Obrázky z domova

(zp,mj)