Historické varhany v

Málokterá oblast jižních Čech je tak bohatá na hodnotné historické varhany tak, jako region Český Krumlov. Řada těchto nástrojů naplňuje svým zvukem architektonicky a umělecky jedinečné sakrální prostory, řadící se ke skvostům jihočeské pozdní gotiky.

Umělecky plodné prostředí renesančního rožmberského dvora umožnilo zde vyrůst i osobnostem v oboru hudebního nástrojařství. V kostele sv. Víta ve městě Český Krumlov již tehdy stály dvoje varhany. Bohužel, z díla nepochybně nejvýznamnějšího českokrumlovského renesančního varhanáře Tomáše Greviše, činného na přelomu 16. - 17. století, se kromě početných archivních zpráv nic nedochovalo.

Nejstarší dochovanou hmotnou památkou varhanářského řemesla je torzo raně barokní varhanní skříně s několika původními píšťalovými řadami, z doby kolem roku 1640, v kostele v Přední Výtoni, který byl však od doby svého vzniku nejméně dvakrát přestavován. Původním tvůrcem nástroje podle provedení skříně nebyl nikdo jiný, než významný pasovský varhanář Andreas Putz, jehož vrcholný nástroj je dodnes dochován v klášterním kostele ve Schlägelu, nedaleko odtud na rakouské straně hranice.

Skutečně nejstarším nástrojem dochovaným v podstatě ve zcela původním stavu je ovšem nástroj varhanářů Nicolause Christeindla a Bernharda Wollerse z Českých Budějovic, ukrytý za hlavním oltářem kostela Panny Marie a Božího Těla minoritského kláštera ve městě Český Krumlov. Dvoumanuálový nástroj s 22 znějícími rejstříky pochází z let 1679 - 82 a v individualitě svých hlasů nese ještě poslední dozvuky renesanční doby, třebaže absencí pro renesanci typických jazykových rejstříků a decentním obsazením pedálu patří již do vyzrálého okruhu raně barokního jihoněmeckého varhanářství.

Další, tentokrát již vrcholně barokní vynikající nástroj, se dochoval na západním kůru klášterního kostela ve Zlaté Koruně. Jeho tvůrcem byl významný představitel západočeské varhanářské dílny Abraham Starck z Lokte. Dvacetirejstříkové dvoumanuálové varhany z let 1698 - 99 mají skříň hlavního stroje na svou dobu směle konstrukčně rozvrženou na dva korpusy na společném postamentu po stranách okna v západním průčelí. Skříň pozitivu je klasicky umístěna v zábradlí kruchty. Plastická a sochařská výzdoba je dílem Filipa Ramblera z Freistadtu v Horním Rakousku. Tento nástroj je vůči prostoru chrámu relativně nevelký, přesto udivuje vydatností zvuku a přináší také zde jinak nezvyklý rejstřík sesquialteru, se kterým se u varhan v tomto regionu ani v pozdější epoše barokního varhanářství nesetkáváme.

I ve varhanářství se v této oblasti vždy mísily vlivy přilehlého Horního Rakouska a pasovských dílen s domácími. Dokladem těchto vlivů jsou další pozoruhodné varhany nacházející se na kruchtě nad vchodem do kostela sv. Víta ve městě Český Krumlov jako chórový nástroj. Dokončil jej roku 1716 zatím neznámý stavitel, pocházející patrně z okruhu varhanářské dílny Egedacherů z Pasova - alespoň architektonické a výtvarné prvky užité na skříni by tomu nasvědčovaly. Původně stával v již dnes zrušeném kostele sv. Jošta na Latráně a na své dnešní místo byl přenesen v období reforem císaře Josefa II. díky osvícenému rozhodnutí tehdejší městské rady. Narozdíl od předchozích dvou nástrojů je zde povrch skříně v souladu s vrcholně barokní praxí již zdoben mramorováním v několika odstínech a řezbářská akantová výzdoba pojednána v leštěné běli. Vznikl tak působivý celek architektonicky umocněný převahou vertikální, do stran se rozvíjející linie, stavící oba manuálové stroje nad sebe do jediné skříně, což je jev v jihočeském varhanářství té doby rovněž málo obvyklý. Zvukovou koncepcí a charakterem měkké intonace odrážejí tyto varhany jisté italizující vlivy, patrné i v rakouském varhanářství - např. disponováním výchvěvného rejstříku Piffara v hlavním stroji.

Všechny dosud zmíněné nástroje byly v nedávné době pietně restaurovány nebo konzervovány restaurátory specialisty - Vladimírem Šlajchem z Borovan a Dušanem Doubkem z Jihlavy.

Podstatně horší je však stav dalšího cenného nástroje - osmnácti rejstříkových dvoumanuálových varhan poutního kostela Kájov, ležícího několik kilometrů západně od Českého Krumlova. Ty jsou dnes díky nezodpovědným zásahům a zchátralosti řady dílů v havarijním stavu.

Ze zvukové krásy tohoto nástroje tedy zatím mnoho obdivovat nemůžeme, za shlédnutí však stojí alespoň monumentální varhanní skříň zdobená zlacenými řezbami, figurkami andělíčků a erbem opata kláštera Zlatá Koruna Christiana Guschla, který varhany nechal pořídit. Připomeňme, že u počátků jejich stavby stál varhanář Christoph Lachenwitzer z Freistadtu, převážnou část díla však realizoval varhanář Andreas Niederle ze západočeského Nepomuku, který dílo dokončil roku 1744. Píšťalový fond obsahuje několik rejstříků původního zdejšího nástroje z roku 1642.

Ve sbírkách zámku Český Krumlov je dochován i malý přenosný pozitiv z počátku 18. století, z dílny varhanáře Caspara Neumanna z Mírovic. Podobné nástroje byly v době barokní běžnou součástí kůrových inventářů a užívaly se zejména o poutních procesích. Dnes jich na Krumlovsku zůstalo v různém stavu dochování už jen několik.

Ve druhé třetině 18. století na Krumlovsko zasahovala plodná dílna Pantočků z Dačic, z jejich tvorby se však v regionu nedochovalo nic. Podobu jejich snad největšího nástroje na hlavním kůru kostela sv. Víta v Českém Krumlově nám zachycuje již jen archivní fotografie z počátku století.

Od poloviny 18. století se tu prosadila varhanářská dílna Semrádů ze Sedlce. Práci Fridrich Ferdinanda Semráda nejlépe reprezentuje pěti rejstříkový pozitiv z roku 1750 na kůru zámecké kaple sv. Jiří v Českém Krumlově. Jeho zvuková koruna vrcholí ostrou terciovou mixturou, typickou i pro jeho další díla. Zvláštností nástroje je možnost zapojení všech rejstříků principálového sboru jedním tahem prostřednictvím důmyslného spojení rejstříkových páček a užití v regionu jinak neobvyklé lomené oktávy s dělenými půltónovými klávesami Fis, Gis.

V oblasti při dnešní česko - rakouské hranici se v poslední třetině 18. století uplatňovala varhanářská dílna Richterů z Freistadtu. Z jejich díla se zachovaly v intaktním stavu dvoumanuálové rokokové varhany s 12 rejstříky v kostele sv. Jiljí v Dolním Dvořišti. V současné době se připravuje návrat a stylová rekonstrukce obdobných varhan do obnoveného barokního poutního kostela Panny Marie Sněžné u Sv. Kamene (Maria Schnee).

V 19. století v Českém Krumlově působila varhanářská dílna Frantze Jentschkeho a posléze Franze Jüstela, udržující tradici klasického varhanářství až do závěru 60. let 19. století. S výjimkou varhan v Černici se však nástroje této dílny dochovaly vesměs mimo českokrumlovský region.

Období tzv. varhanářského romantismu reprezentují především řemeslně i zvukově vynikající nástroje obou generací hornorakouské firmy Breinbauer z Ottensheimu. Jejich reprezentativní ukázky stojí např. v kostele sv. Maří Magdalény ve Chvalšinách (Josef Breinbauer), v klášterním kostele ve Vyšším Brodě a v kostele sv. Mikuláše v Rožmberku nad Vltavou (Leopold Breinbauer). Také mohutné třímanuálové varhany Heinricha Schiffnera pneumatické soustavy se 47 znějícími rejstříky z počátku našeho století v kostele sv. Víta v Českém Krumlově patří dnes již také k významným hudebně historickým památkám své doby.

Řada nástrojů zde zmíněných zaznívá v letní sezóně při varhanních koncertech. Netradiční formu seznámení se šňůrou historických varhanních nástrojů představuje neformální akce "Organum hydraulicum", pořádaná každoročně agenturou Versum, s vystoupením varhanního interpreta Michala Novenka. Její účastníci plují na kánoích po řece Vltavě na trase od Vyššího Brodu až po Zlatou Korunu a každý den své cesty završí stylovým varhanním koncertem v některém z kostelů při toku Vltavy. Tak docházejí některé z dosud opomíjených nástrojů svého oživení. Organizátoři a účastníci této akce iniciují restaurování a záchranu historických varhan, k čemuž přispívají vlastními prostředky.

(vhon)

Další informace:
Historické varhany ve městě Český Krumlov