Pašijové hry v Hořicích na Šumavě - historie

Motto: "Cestami dlouhých karavan, které se v horkém písku boří, putujem zemí Kanaán, ke světlu, které v dálce hoří..."

(Zpěv poutníků z prologu českých pašijových her v Hořicích na Šumavě)

Historie obce Hořice na Šumavě
Hořice na Šumavě patří k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemné zmínky pocházejí již ze 13. století. Zdejší fara je zmiňována v roce 1248. Obec je pak připomínána v letech 1272, 1274 a 1281 v souvislosti se změnami majitelů. Hořice tehdy přešly z rukou pánů z Kosovy Hory přes Záviše z Falkenštejna do vlastnictví Vítka z Krumlova.

Další velmi významná písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1290. Král Václav II. tehdy potvrdil cisterciáckému klášteru Vyšší Brod jejich koupi. Ke klášternímu panství poté obec patřila až do poloviny 19. století.

Duchovní tradice a lidová mystéria
Duchovní správa i nadále zůstávala v rukou cisterciáků. Právě s jejich působením je spojována zdejší nejstarší tradice lidových mystérií - her s náboženskou tematikou. Jednalo se o hry s náměty ze Starého zákona (Rajská hra - Paradiesspiel) i z Nového zákona (Hra o narození Krista - Christkindlspiel, Pastýřská hra - s podobenstvím o Dobrém pastýři - Hirtenspiel). Nejvýznamnější novozákonní téma - život, utrpení, smrt a vzkříšení Krista - pak bylo předmětem pašijových her.

Hry s náboženskou tematikou a zejména pašijové hry jsou velmi starým evropským jevem, spojeným se životem katolické církve. Kolébkou mystérií bylo Španělsko a Francie, odkud se hry rozšířily do dalších států Evropy. Původně byly hrány v kostelích, postupem času byly obohacovány o lidové prvky a přenášeny mimo chrámy.

Jejich vývoj negativně poznamenávaly válečné události. V případě Hořic na Šumavě to byly například v 15. století husitské války.

Vliv na duchovní život lidí měla třicetiletá válka v 17. století. V evropském kontextu není bez zajímavosti, že právě v roce 1634, tedy v době rozsáhlého válečného konfliktu, jsou poprvé připomínány novodobé světoznámé pašijové hry v Oberammergau (Německo).

Počátek novodobých pašijových her v Hořicích na Šumavě
Starodávná lidová mystéria nebyla na Šumavě spojena pouze s Hořicemi. Hrála se v řadě jiných míst v blízkém i vzdálenějším okolí. Do novější doby však přetrvala pouze v Hořicích. Lidové duchovní hry zde měly hluboké kořeny a obohacovaly život zdejších rolníků, řemeslníků, obchodníků a dalších obyvatel. Stalo se to po napoleonských válkách, v roce 1816, kdy hořický tkadlec Paul Gröllhesel za pomoci faráře sepsal nový text pašijového příběhu a spolu s patnácti dalšími hořickými měšťany jej nacvičil a sehrál. Hra se nazývala "Utrpení a smrt našeho

Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou". Herci ji předváděli před velikonočními svátky; s jistými přestávkami a také s řadou úprav až do roku 1887. Hrálo se mimo kostel, v hostinských místnostech, řadu let bez kostýmů a pouze s nezbytnými rekvizitami. V 80. letech 19. století provozoval pašijová představení místní ochotnický spolek a herci již hráli v kostýmech.

Velká pašijová představení 1893 - 1936

V té době přišel do Hořic nadšený národopisec, profesor krumlovského německého gymnásia Josef Johann Ammann. Podařilo se mu získat původní Gröllheslův text a rozhodl se, že jej doplní a upraví tak, aby bylo možno sehrát nové velkolepé pašijové divadlo. Ammann, který pocházel z Tyrol, znal tehdejší pašijová představení v Oberammergau a Brixleggu a chtěl pozdvihnout hořické pašijové hry na jejich úroveň. Pro tento úmysl se podařilo získat jak hořické občany, tak německý ochranný spolek Deutscher Böhmerwaldbund (založen v r. 1884), za jehož přispění byla postavena v letech 1892-1893 nová divadelní budova a 25. června 1893 uvedena premiéra velkého pašijového představení.

Hořické pašijové hry se od té doby staly pojmem. V prvních letech se konaly každoročně (1893, 1894, 1895, 1896). Představení navštívilo v prvních dvou letech 80 tisíc návštěvníků. Hlediště divadla bylo po prvním ročníku dostavěno na nevídanou celkovou kapacitu 2 000 míst. Mezi hosty pašijových her byli i členové císařské rodiny, členové předních šlechtických rodů, vysocí církevní hodnostáři a další významné osobnosti. V roce 1897 zde američtí filmaři natočili první celovečerní film. Do první světové války se hry ještě konaly v letech 1898, 1903, 1908 a 1912. Dalších představení se Hořice dočkaly až v roce 1923 a potom v letech 1927, 1930, 1933 a 1936. Všechna představení byla hrána německy. V roce 1923 byl text přeložen do češtiny a celkem šestkrát knižně vydán.

Zánik německých pašijových her po roce 1939
V době druhé světové války byly pašijové hry v Hořicích nacisty zrušeny a budova divadla změněna na sklad vojenského materiálu. Zdálo se, že tradice hořických pašijových her skončila. Po porážce nacistů Hořice patřily k těm místům v obnoveném Československu, odkud byli vystěhováni němečtí obyvatelé.

Česká pašijová představení po roce 1945
Do obce přicházeli noví osídlenci, kteří se pod vedením Jaroslava Tomáše Vetešníka a kájovského faráře P. Jana Václava Straky rozhodli navázat na předválečnou tradici a pašijová představení obnovit. Jako základ představení sloužil nový český překlad starého pašijového textu, který pořídil Msgre. Antonín Melka. Hořičtí obyvatelé provedli nezbytné opravy budovy pašijového divadla, vybavení jeviště i kostýmů. Nácvik her začal již v roce 1946. Česká pašijová představení se konala v letech 1947 (tehdy ještě ve zkrácené podobě) a 1948 a setkala se s velkým zájmem. Jednalo se celkem o dvacet plakátovaných termínů a hlediště divadla bylo podle pamětníků vždy plné.

Zánik hořických pašijí po roce 1948
Po roce 1948 se vládnoucí komunistická strana snažila o rychlou likvidaci zbytků hořické pašijové tradice. Divadelní budova sloužila nejdříve jako ovčín a sklad slámy. Potom byla dřevěná stavba rozebrána a v roce 1966 byly zděné části budovy spolu s blízkým poutním kostelíkem zničeny trhavinou. Starodávnou tradici připomínala pouze dokumentace uchovaná v soukromých a církevních sbírkách a v depozitářích archívů a muzeí.

Obnova pašijové tradice po roce 1989
Ke změně došlo až po listopadu 1989. Díky neúnavné iniciativě prvního svobodně zvoleného starosty obce ing. Miroslava Čuňáta a řady dalších nadšených lidí, z nichž jmenujme alespoň ing. Karla Filu a Růženu Hotovou, vznikla na sklonku roku 1990 Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě - Pašije.

Potom již následoval nepřetržitý sled událostí: PhDr. Jindřich Pecka napsal novou českou pašijovou hru, skladatel Jaroslav Krček složil hudbu a se souborem Musica Bohemica ji nahrál a nazpíval; zkušený divadelník Antonín Bašta se chopil režie a v Hořicích i v okolí se našli amatérští herci. Od června roku 1992 začaly zkoušky a nebyla to vždy práce snadná. Hořická učitelka Alena Strašrybková navrhla kostýmy a zdejší ženy je ušily z látek darovaných podnikem Jitex v Písku.

Otázkou bylo, kde hrát. Namísto uzavřeného prostoru byla zvolena malebná přírodní scéna v lesoparku, v těsném sousedství bývalého pašijového divadla. Jeden vysokoškolský student navrhl originální zastřešení hlediště a scénu situovanou do zalesněného svahu. Obětavci z řad hořických občanů se postarali o terénní úpravy, vystavěli šatny a hygienické zázemí, postavili palisády jeviště i lavice pro 500 diváků...

A nejen to. Společnosti Pašije se podařilo navázat četné kontakty s tuzemskými i zahraničními spolupracovníky a podporovateli. Mezi nejcennější patří kontakty s přáteli ze zahraničních pašijových společností, díky nimž se Hořice na Šumavě dostaly na čestné místo v mezinárodním společenství EUROPASSION. Zejména je třeba připomenout vztahy s pašijovou společností ve St. Margarethen v rakouském Burgenlandu i dalšími (např. v rakouském Mettmachu nebo v Loudeac ve Francii).

Pašijové hry v Hořicích na Šumavě po roce 1993 - cesta naděje
Nejnovější historie českých pašijových představení v Hořicích na Šumavě začala premiérou 29. června 1993. V prvních čtyřech ročnících se uskutečnilo celkem 36 představení, která navštívilo takřka 10 tisíc diváků z Čech, Slovenska, Rakouska, Německa, Francie i odjinud. Byli mezi nimi četní zástupci pašijových společností z celé Evropy, stejně jako představitelé veřejného života. Nechyběli ani představitelé církevních kruhů: papežský nuncius v České republice Giovanni Coppa, arcibiskup pražský kardinál Miroslav Vlk, českobudějovický biskup Antonín Liška, generální vikář českobudějovické diecéze Václav Dvořák a další.

Hořice a jejich pašijové hry se v únoru 1997 dočkaly velkého ocenění. Jejich zástupci tehdy převzali na Pražském hradě Cenu za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci za rok 1996. Hořice se tak staly prvním laureátem soutěže, do které bylo přihlášeno sto čtyřicet devět projektů "obyčejných" lidí, kteří konkrétními činy vyjadřují svůj vztah k místu, kde žijí.

Pašijová představení v Hořicích na Šumavě však neobohacují pouze život lidí v obci a okolí. Vnímaví lidé z domova i z ciziny přicházejí do malé šumavské obce, bez rozdílu národnosti se nechávají oslovit starodávným biblickým příběhem a dosvědčují tak srozumitelnost a sílu jeho poselství.

Přijďte tedy i Vy. Spolu s dalšími diváky a s padesátičlenným souborem Hořických pašijových her se vydejte "cestami, jež se dotkly hvězd" a vedou "ke světlu, které v dálce plane..."

(pj)