Osídlení Vyššího Brodu a okolí ve druhé polovině 13. století

Vyšebrodským průsmykem vedla prastará stezka, užívaná již v dobách římských. Tudy přicházeli do země Bójů římští obchodníci a opačným směrem germánští Markomané na římské tržiště do Lince. Raffelstetský celní řád z roku 906 se zmiňuje, že po stezce dopravovali obchodníci z Čech na podunajské tržiště otroky, koně a vosk, aby je vyměnili zpravidla za sůl. V letech 1198 a 1215 se stezka nazývala "soumarská silnice", "soumarská cesta", nebo také "stará cesta do Čech". V prvé polovině 13. století je uváděna i "antigua via", tedy stará cesta, která vedla od Pasova přes Helfenberg, podle něhož bývala i označována jako helfenberská cesta.

V místech, kde se obě zemské stezky spojovaly, stával před rokem 1259 kupecký kostelík, pravděpodobně dřevěný. V samotném nadání cisterciáckého kláštera z 1. června 1259 je uvedeno, že budoucí klášter byl založen "Hohennur volgariter appelato", tedy nedaleko kostela ve Vyšším Brodě. Z tohoto popisu je zřejmé, že kupecký kostel ve Vyšším Brodě již v roce 1259 nesporně stál. Využívání kostelů jako center osídlení je charakteristickým rysem Rožmberků, jak ukazují příklady z Přídolí, Rožmitálu i Rožmberka. Řada historiků uvádí, že "roku 1259 stála osada stejnojmenná již dávno, neboť současně s klášterem byl osadníky založen farní kostel". Farním kostelem v roce 1259 si nejsem jist, spíše mi to připadá nereálné, neboť v červnu 1260 vydal Vok z Rožmberka listinu, kde chybí odstavec o vyšebrodské farnosti a kompetenci tamního faráře. Naopak v listině krále Přemysla Otakara II. z 17. července 1264, kde král potzvrdil nadání Voka z Rožmberka, jsou již desátky ze vsí vyšebrodského farního obvodu.

Je tedy průkazné, že nejpozději od roku 1264 je ve Vyšším Brodě farní kostel a s ním i farář. Prvním vyšebrodským farářem známým podle jména je z roku 1282 "Hainricus ludex in Altovado". Vlastní ves, z níž se později vyvinulo městečko, nevznikla plánovitým založením, ale organickým vývojem, který souvisí s lineckou a helfenberskou cestou. Je velmi pravděpodobné, že v blízkosti brodu přes řeku Vltavu či pod kupeckým kostelíkem bylo již před rokem 1259 trvalé osídlení. Dosud však neznám žádný písemný doklad, který by to potvrzoval. Dle "Manuálníku Jana Staicze", což je nejstarší český urbář, v roce 1278 odevzdával Vyšší Brod (forum) vyšebrodskému klášteru ročně 520 vajec a 16 sýrů jako redukovanou formu renty z 16 klášterních lánů (asi 410 hektarů) půdy. Protože velký sedlák vlastnil v té době maximálně jeden lán, bylo v roce 1278 ve Vyšším Brodě minimálně 16 velkých statků.

V letech 1259 až 1262 je velmi často na listinách Voka z Rožmberka uváděn "domunus Gerbertus" jako svědek a významný člen družiny. Gerbertus patřil mezi ty ministeriáty, jejichž úkoly nebyly spjaty s kolonizací krajiny, a tak nedržel ani žádné statky. Naposledy se vyskytuje ve Vokově závěti ze 4. června 1262, kdy však získává jen několik koní. Podobně jako jiní Vokovo ministeriáti zůstal Gerbertus ve službách Rožmberků, ale za Jindřicha z Rožmberka je s jeho jménem spojeno založení tří vsí v blízkosti Vyššího Brodu. Jejich dnešní názvy jsou Horní a Dolní Drkolná a Herbertov. V pramenech ze sedmdesátých a osmdesátých let 13. století jsou nazýváni "minor plaga Gerberti", "Gerbechtschlag" a "tertia plaga domini Gerberti guam exstirpavid Jur". Poslední údaj pochází z roku 1281, kdy Gerbertus je již mrtev a jeho kolonizační dílo dokončuje blíže neurčený Jur. Bereme-li rok 1262 jako "terminus post guem", tedy jako dobu, kdy mohly tyto tři vesnice vzniknout, pak na konci sedmdesátých let 13. století nebyla přesažena doba "na lhotě". Osobně se domnívám, že "dominus Gerbertus" zemřel již kolem roku 1277. K této úvaze mne vede písemné pořízení Jindřicha z Rožmberka z roku 1277, které vydal před svým tažením do Rakous. Píše se v něm, že pokud by se nevrátil, má vyšebrodskému klášteru připadnout Herbertov. Listina však nenabyla právní platnosti, neboť Jindřich z Rožmberka se z tažení vrátil. V tu dobu bylo pravidlem, že pokud zemře zakladatel vesnice (lokátor) v době "na lhotě", připadne ves dárci území (donátorovi).

V roce 1278 se dovídáme o Dolní Drkolné ze dvou nezávislých pramenů. Konfirmační listina Jindřicha z Rožmberka potvrzuje vyšebrodskému klášteru předchozí donaci a navíc Rožmberk přidává Přísahov, Žumberk, Hrudkov a Dolní Drkolnou. V již vzpomínaném Manuálníku Jana Staicze je uváděno, že Dolní Drkolná měla v roce 1278 sedm lánů (asi 180 hektarů). Z tohoto nejstaršího českého urbáře se dovídáme, že vyšebrodský klášter bral v redukované naturální rentě o velikonocích a o letnicích i ze vsí Kapličky, Hrudkov, Horní Přísahov, Lachovice, Horní Drkolná, Radvanov a Janův mlýn vejce a sýry. Hradový, Kleštín a Dolní Jílovice jsou poprvé písemně připomínány v poslední vůli Vítka z Krumlova z roku 1277, kdy byly věnovány vyšebrodskému klášteru. August Sedláček k tomu poznamenal: "sice ještě žil, ale byl tak nemocen, že bylo lze smrt jeho předvídati". Jako svědci u této listiny byli faráři z Frymburku a z rakouského svatého Osvalda. Hradový pravděpodobně býval strážným bodem na zemské stezce mezi Vyšším Brodem a Tumbergem (Malšínem). Německý i latinský název (Kastlern a Častlays) to jen potvrzují. Kleštín (německy Reith) byl pravděpodobně dvůr, který nazývá A. Sedláček "Vítkův dvůr" a Klimesch "Kleškův dvůr", z něhož později vznikl Lomský dvůr. Německé jméno Reut znamená kopaninu nebo také mýtinu.

Další velmi důležitou lokalitou osídlení v okolí Vyššího Brodu je na levém břehu Vltavy úpatí Kraví hory s vesnicemi Žumberk, Přísahov, Lachovice a Hrudkov. Osídlení zde bylo zřejmě "již dávno", v souvislosti se strážným stanovištěm při brodu přes Vltavu na zemské stezce. Napovídá tomu i název Přísahov znamenající střežení, strážení. Když v roce 1278 věnoval Jindřich z Rožmberka Horní a Dolní Přísahov vyšebrodskému cisterciáckému klášteru, byly to již "zabydlené" vesnice mající šest a pět lánů. Že se jednalo o úrodnou půdu ukazuje i německý název Schönbub, tedy krásný lán. Dosavadní prameny uváděly, že Lachovice jsou poprvé písemně připomínány v roce 1338. Dovoluji si však tento údaj poopravit, neboť nejstarší český urbář z roku 1278 uvádí Lachovice mezi místy, které odvádějí vyšebrodskému klášteru redukovanou naturální dávku sta vajec a pět sýrů ročně. Není zde však uvedena lánová výměra. Prostou analogií lze určit, že to bylo pět lánů. Pokud tento údaj nezapomněl písař zaznamenat, lze i uvažovat, že se jednalo o větší lánovou výměru v samém začátku, která nemohla tudíž dávat v kraji obvyklých 20 vajec a jeden sýr z lánu. Spíše bych se přikláněl k této variantě.

Další vesnice, Žumberk, je připomínána již v roce 1259, tedy v době založení kláštera. Její německý název Sunnenberg znamená "sluneční místo". Vesnice patřila k rožmberskému hradu; v roce 1278 ji předal Jindřich z Rožmberka spolu s Přísahovy a Hrudkovem vyšebrodskému klášteru. Zatímco Hrudkov a oba Přísahovy jsem v urbáři z roku 1278 našel, Žumberk zde chybí, objevuje se znovu v rožmberském urbáři o sto let později, v roce 1379. Takže o faktickém převodu mám pochybnosti. Klášterní kronikář Kaidl píše, že "Sonnberg byl opatem Otto I. ztracen". Kdy a za jakých okolností se zde neuvádí.

Hrudkov (Rykchendorf v roce 1277 nazývaný) byl v roce 1278 definitivně předán vyšebrodským cisterciákům. Již v roce 1277 odkázal ve své poslední vůli Jindřich z Rožmberka vesnice Žumberk, Horní a Dolní Přísahov a Hrudkov klášteru, ale toto darování bylo potvrzeno až v roce 1278 "ze soustrasti nad nedostatkem". V tomto roce musel totiž dát klášter do zástavy blíže neurčené majetky jistému Sibotovi z Sprinzensteinu. Samotný Hrudkov v roce 1278 již byla na svou dobu velká vesnice; v urbáři z téhož roku je uváděno, že měla deset lánů. Z této velikosti lze usuzovat, že Hrudkov byl založen někdy v období let 1250 až 1260, tedy pravděpodobně dříve než klášter.

Další skupina osídlení v okolí Vyššího Brodu ve druhé polovině třináctého století se nalézala kolem hory Hradiště. Bylo zde zcela určitě strážní stanoviště, odkud bylo možno pozorovat obě zemské stezky blížící se k Vyššímu Brodu. Osobně se domnívám, že strážní službu "od nepaměti" zde vykonávali občané Studánek. Název této vesnice, která se německy jmenuje Kaltenbrunn, pravděpodobně pochází ze slovního spojení "zur kalten quele", což znamená u chladné studánky nebo u studeného pramene. V roce 1278 Studánky vyšebrodskému klášteru nepatřily. Byly majetkem Rožmberků a soupeřily s Vyšším Brodem o zemské mýto. O tom, komu patřily Studánky a Vyšší Brod před příchodem Rožmberků, historie mlčí. Také vesnice Bystrá (Schild) v roce 1278 patřila Rožmberkům, což nesporně potvrzuje zápis "villa Schillete Hemdrici de Rosemberch" v klášterních písemnostech. Své jméno dostala Bystrá podle potoka, nad kterým byla založena. Původní německý název byl Schilte, což lze přeložit jako přístřešek. Oproti předcházejícím dvěma obcím byl Radvanov, německy Raifmass, již v roce 1278 v majetku cisterciáckého kláštera, což uvádí již mnohokráte vzpomínaný nejstarší urbář v českých zemích ve svém soupisu naturálních dávek. Byla to malá vesnička, snad jen dva dvory o dvou lánech, která pravděpodobně vznikla nedávno a byla zcela určitě "na lhotě". Německý název lze přeložit jako kruhová paseka.

Ke klášternímu majetku v roce 1278 patřil i "Janův mlýn", bez bližšího určení místa. Dá se reálně předpokládat, že se jednalo o předchůdce Bílého mlýna. Nacházel se u zemské stezky a v blízkosti brodu, tedy v místě téměř ideálním. Další mlýny na Vltavě byly nesporně založeny později; ve třináctém století založit mlýn na Vyšebrodsku mimo Vltavu by bylo nelogické. Jednalo se o poříční mlýn, "sroubený, postavený na jehlách", tedy na sloupech zapuštěných "dílem na břehu, dílem do vody". Nájemný mlynář pracoval "na čtvrtý groš", což znamenalo, že každý čtvrtý groš byl odevzdán vlastníku. Zda jej postavili Rožmberkové či klášter je sporné, více se přikláním k Rožmberkům, protože klášter byl v té době chudý a měl starosti s výstavbou. V každém případě měl mlýn o jednom lánu naturální dávku 20 vajec a jeden sýr ročně.

Od roku 1278 do konce třináctého století jsou v okolí Vyššího Brodu připomínána dvě další místa osídlení. V těsné blízkosti Vyššího Brodu vznikl Pošlák. Dosud se tradovalo a opisovalo, že Pošlák je poprvé připomínán v roce 1400. Já však mohu na základě rozboru Manuálníku Jana Staicze toto tvrzení prokazatelně opravit. V takzvaném "Urbáři Vyšší Brod II." z roku 1290 je mimo Slupečnou, Přední Kruhovou a blíže nelokalizovatelný Pisenrait i Pošlák, který je zde uváděn jako Poscheschläg, což znamenalo Pošova paseka. Název vznikl zřejmě hornorakouskou výslovností jména Boš, což byla zkrácená forma jména Bohuslav. Takže víme, že na Pošláku byl lokátorem jakýsi Bohuslav, který řídil budování této nové osady. Také u posledního osídlení u Vyššího Brodu do konce 13. století známe jméno donátora i lokátora. Jindřich z Rožmberka pověřil v roce 1293 jakéhosi Gusnera, aby založil "villa in Waldawe". Vadov, Waldau byl ukryt v lesích mezi Jezevčím vrchem a Hradištěm; není jasné, proč nová osada byla založena právě zde, uprostřed lesů. Vždyť i německý název osady vznikl z Waldouwe, což je lesní duch.

(fs)

Další informace :
Historie regionu Vyšebrodsko
Vyšší Brod
Rožmberkové
Manuálník Jana Staicze
Klášter Vyšší Brod
Malšín a Tumberg