Církevní objekty v regionu Český Krumlov

Českokrumlovský region je mimořádně bohatý na církevní objekty, nachází se zde přes čtyřicet kostelů a desítky kaplí, kapliček a božích muk. Budování sakrálních staveb souviselo s postupným osidlováním a kolonizováním této původně řídce zalidněné lesnaté oblasti, která patřila zprvu panovníkovi. Její část předal v 11. století český kníže do držby benediktinského kláštera Ostrov u Prahy, který založil kostel sv. Jana Křtitele v Zátoni, jenž patří mezi nejstarší církevní objekty v regionu. Kostel však byl na přelomu 15. a 16. století pozdně goticky přestavěn a částečně se dochovalo pouze původní zdivo v presbytáři a sakristii. Velmi starého založení je i kostel sv. Mikuláše v Boleticích, jenž byl ovšem stejně jako zátoňský chrám přestavěn ve druhé polovině 15. století. Jeho románský vzhled dodnes připomínají některé architektonické prvky jako zdivo v lodi a věž se sdruženými okénky.

V souvislosti s kolonizováním této oblasti rodem Vítkovců a cisterciáky z kláštera Vyšší Brod a kláštera Zlatá Koruna dochází k zakládání nových městeček a vesnic, jejichž nezbytnou součást tvoří také farní kostely. Během druhé poloviny 13. století a v průběhu 14. století se plně konstituoval systém farností, který v průběhu následujících staletí již nedoznal větších změn.

O středověkém původu většiny kostelů na Českokrumlovsku vypovídají i jejich patrocinia (zasvěcení), jež jsou typická pro toto období jako sv. Jan Křtitel (Zátoň), sv. Petr a Pavel (Svéráz, Kaplice), sv. Jiří (Blansko), sv. Mikuláš (Boletice), Smrt Panny Marie (tzv. kostelík v Kájově), sv. Markéta (Horní Planá, bývalý kostel pro obyvatele Zlaté Koruny), sv. Kateřina (Hořice na Šumavě) a patrocinia, týkající se jednotlivých apoštolů, jež jsou nejčastější. Již v průběhu 14. století přestávaly mnohé farní kostely vyhovovat svojí velikostí, proto jsou kromě zakládání nových chrámů přestavovány a rozšiřovány objekty z druhé poloviny 13. století.

Období husitských válek po roce 1420 nepřineslo do této oblasti tak výrazné škody na sakrálních stavbách jako jinde v Čechách, neboť vlastník českokrumlovského panství Oldřich II. z Rožmberka (1403 - 1462) patřil mezi přední představitele české katolické šlechty a zdejší obyvatelstvo zůstalo převážně katolické. Pokud byly některé kostely poškozeny (například poutní kostel Kájov, Světlík), došlo postupně k jejich obnově. Citelně však byl postižen klášter Zlatá Koruna, vypleněný husity roku 1420 a zbavený části svého panství Rožmberky, kteří majetek získali do zástavy. Přesto však zlatokorunský klášter nezanikl a i za složitých materiálních podmínek obnovil svoji činnost.

Naopak druhá polovina 15. století znamenala dobu intenzivní stavební aktivity, jež vedla k pozdně gotickým přestavbám většiny farních kostelů na Českokrumlovsku. Pro pozdně goticky upravované kostely jsou typické zejména složité síťové klenby s přesekávanými nebo obloukovitě vypjatými žebry, která měla především dekorativní význam než nosnou funkci. Síťové klenby působí dojmem zvláštní umělé krásy, která je pro pozdně gotické umění příznačná. Původ těchto architektonických prvků lze vysledovat již v prostředí pražské huti Petra Parléře, po jejímž rozpadu se přenesly umělecké prvky typické pro tuto huť do Rakous a Bavorska. Zprostředkující úlohu zde sehráli členové zaniklé huti, kteří sem přišli po svém odchodu z Prahy. V druhé polovině 15. století poté z těchto oblastí proudí zpět do Čech v obohacené podobě architektonické prvky, inspirované tvorbou zmíněné parléřovské huti.

V regionu Český Krumov se také rozšířil svébytný stavební typ síňového dvojlodí se síťovou klenbou, který je dokladem vysoké úrovně jihočeské pozdní gotiky. Dvojlodí bylo zprvu určeno pro neliturgické prostory jako sály, kapitulní síně a sakristie.

První dvojlodí určené pro chrám se objevilo až v roce 1360 v pražském kostele Panny Marie Na trávníčku. Ve středních Čechách se tento stavební typ příliš neujal, nejvíce se uplatnil až v druhé polovině 15. století na jihu Čech. Zřejmě se tak stalo i pod vlivem Pasova, v jehož blízkosti se dvojlodí používala. Právě k této oblasti měl českokrumlovský region vždy blízko. Používání dvojlodí bylo výhodné i z praktického hlediska. Řada kostelů se teprve klenula nebo se využívalo původního zdiva a stavba by se bez volně stojících podpor neobešla. Do podoby síňového dvojlodí byl přestavěn poutní kostel Kájov, kostel ve Chvalšinách, Malontech, Velešíně, Hořicích na Šumavě, Kaplici a Rychnově nad Malší. Mezi další významné pozdně goticky přestavěné kostely patří i Dolní Dvořiště, Rožmberk nad Vltavou a řada jiných. Architektura kostelů se ovlivňovala a lze proto vysledovat vzájemnou závislost některých staveb.

Na konci 15. století byly budovány také klášterní kostely pro řeholní komunitu v Kuklově a Přední Výtoni. Roku 1495 byl Rožmberky založen klášter paulánů na Kuklově (Hrad a klášter Kuklov). V Přední Výtoni při kostele sv. Filipa a Jakuba sídlili od 14. století poustevníci - eremité sv. Pavla Thébského, kteří zde měli svůj řeholní dům (eremitorii). Obě řeholní komunity však během první poloviny 16. století zanikly, neboť toto období je dobou všeobecného úpadku klášterů, což potvrdil i dočasný rozklad zlatokorunského konventu.

Většina těchto stavebních aktivit byla realizována za podpory Rožmberků, kteří si dokonce roku 1497 zřídili vlastní stavební huť podle vzoru hutě v Pasově. V jejím čele stanul nejdříve Hans Getzinger a později

Ulrich Pesnitzer z Burghausenu. Výhodná poloha regionu umožňovala šíření uměleckých podnětů z Rakous a Bavorska, což lze sledovat právě v souvislosti s tvorbou zmíněné huti, složené především z německých kameníků.

Během 16. století jsou dokončovány přestavby a úpravy kostelů, zahájené většinou v předešlém století. V rámci sakrálních objektů se renesance výrazněji neprojevila, neboť tradice pozdní gotiky byla v této oblasti mimořádně silná a nelze opomenout ani tradiční konzervativismus této oblasti.

Další vlna stavebních aktivit přichází až v době baroka, jež přináší zvýšený zájem o religiozitu v souvislosti s postupující rekatolizací po bitvě na Bílé hoře (1620) a s celkovým duchovním klimatem 17. a první poloviny 18. století, pro nějž je charakteristický intenzivní příklon k náboženství. Síť prostorných, pozdně goticky přestavěných kostelů vyhovovala a Českokrumlovsko představovalo také tradičně katolickou oblast, proto zde nedošlo ve větší míře k budování nových kostelů jako jinde v Čechách.

Většina chrámů však byla barokně upravena, přesto však tyto úpravy většinou nesetřely převládající gotické rysy těchto staveb. Například v letech 1735 - 36 byl přestavěn kostel Narození Panny Marie v Cetvinách, který byl původně ze 14. století. Výjimkou je ale například kostel ve Velešíně, kde došlo k odstranění pozdně gotického dvojlodí a jeho přeměně v barokní jednolodí, nebo kostel v Brloze, jenž byl zcela přestavěn. V první třetině 18. století byly zbudovány nové kostely v Ondřejově, Omleničce a dostavěn poutní kostel Svatý Kámen na místě údajného zjevení Panny Marie. Barokní úpravy ani novostavby však nepřesáhly ve srovnání s pozdní gotikou svojí kvalitou úroveň soudobé průměrné tvorby.

Kostel tvořil centrum celé obce, neboť jej pravidelně navštěvovalo obyvatelstvo farnosti při bohoslužbách, pobožnostech a církevních slavnostech. Byl však spojen i s významnými událostmi v lidském životě, jaké představoval křest, sňatek a pohřeb.

Při mnoha kostelech také působila zbožná bratrstva, jejichž členové si pořádali vlastní pobožnosti a poutě na poutní místa. Od jara do zimy procházely krajinou také průvody poutníků, které směřovaly nejen na poutní místa, ale i do farních kostelů v době svátku patrona daného chrámu. Například farníci z kájovské farnosti pořádali v 17. století ročně devět podobných průvodů do kostelů v okolí. Tyto aktivity přispívaly k upevňování pocitu vzájemné sounáležitosti.

Nelze opomenout ani význam nesčetných kaplí, kapliček, božích muk a křížů rozesetých po celém kraji, jež byly výrazem barokní zbožnosti a silného vztahu lidí k okolní krajině. Tyto drobné stavby, často výrazně situované na návrších, u studánek, balvanů nebo zajímavých stromů, dotvářely vzhled krajiny a dodávaly jí posvěcení. V očích barokního člověka se proměňovala okolní příroda v krajinu zázraků, s mnoha místy spojenými se zásahy Panny Marie, andělů a světců.

V poslední třetině 18. století došlo k vybudování několika nových kostelů, jež v některých případech nahradily původní dřevěnou kapli. Jejich vznik souvisel i se založením několika nových obcí a s reformami císaře Josefa II.,

které iniciovaly zakládání nových kostelů, aby se usnadnila jejich přístupnost i pro obyvatele z odlehlých a těžko dostupných vesnic. Osvícenský stát považoval zřizování nových chrámů za velice prospěšné pro státní správu, neboť kněží byli povinni oznamovat veřejně z kazatelny různé vyhlášky a nařízení a přispívat svojí činností k osvětě mezi poddanými. Tyto kostely měly většinou ustálený stavební typ. Jednalo se o jednoduché pozdně barokní nebo klasicistní jednolodní kostelíky s pravoúhlým nebo trojbokým závěrem a s hladkou nečleněnou fasádou. Podobné chrámy vznikly např. v Pohoří na Šumavě, Pohorské Vsi, Černé v Pošumaví, Hodňově a Věžovaté Pláni. Jejich patrocinia ještě odrážela oblibu barokního kultu Panny Marie, sv. Anny a Nejsvětější Trojice.

Během následujícího 19. a první poloviny 20. století docházelo už pouze k příležitostným stavebním úpravám a zejména k pořizování nového pseudoslohového kostelního zařízení, jež postupně nahradilo značnou část původního barokního a rokokového mobiliáře v kostelích. Došlo však i k celkovým přestavbám chrámů, jako v případě zdařile pseudogoticky přestavěného kostela v Křemži a pseudorománsky upraveného chrámu ve Světlíku. Vznikají však i prosté venkovské kaple na návsích, kde se konají příležitostné bohoslužby a pobožnosti. Stále se staví i kapličky a kříže, svědčící o silné zbožnosti venkovského obyvatelstva. Tyto drobné stavby vznikají obvykle jako poděkování za vyslyšení v různých záležitostech nebo na místech tragických událostí. Jejich stavění přetrvává až do první třetiny 20. století, kdy je začínají nahrazovat různé pomníky a památníky.

Pohromou pro kostely na Českokrumlovsku se stal odsun německého obyvatelstva po roce 1945 a následný příchod komunismu s jeho protinábožensky zaměřenou ideologií po roce 1948.

Odsun obyvatel německé národnosti vedl k vylidnění českokrumlovského regionu. Část této oblasti se stala uzavřeným pohraničním pásmem nebo vojenským prostorem, určeným pro potřeby armády. Vysídlené obce v těchto uzavřených a nepřístupných oblastech byly likvidovány včetně kostelů, jež byly přímo zbořeny nebo silně zdevastovány. Zcela zničen byl například kostel v Ondřejově, Jablonci a Vitějovicích. Devastace postihla chrámy v Polné na Šumavě, Boleticích, Svatém Kameni, Svatém Tomáši a další. Některé církevní objekty se zlikvidovaly i v souvislosti s budováním přehrady Lipno, jako například kostel v Dolní Vltavici.

Odhaduje se, že počet zničených nebo silně poškozených kostelů na Českokrumlovsku se v roce 1989 pohyboval okolo 14. Drobné stavby, jako kapličky a kříže, byly ničeny zcela záměrně a systematicky.

Mnoho farních kostelů však zchátralo i díky vandalům a nezájmu nových obyvatel bez kořenů, kteří přicházeli do vysídlených oblastí z celé republiky. Tito lidé si většinou nevytvořili žádný vztah k místním církevním stavbám, které jim byly cizí a které se i v souvislosti se silným poklesem religiozity dostaly zcela na okraj jejich zájmu. Určité změny nastaly až se změnou společenských poměrů po roce 1989, kdy se otevřelo pohraniční pásmo a zároveň se přikročilo k nezbytným rekonstrukčním pracím na některých objektech, často za podpory bývalých obyvatel z Rakouska a Německa. Další využití těchto objektů je však stále problematické, neboť se jedná o nepříliš zalidněný kraj a ani religiozita zde není příliš vysoká.

(zp)

Další informace:
Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov
Církevní dějiny regionu Český Krumlov
Církevní objekty ve městě Český Krumlov
Církevní dějiny města Český Krumlov
Farní kostel svatého Michaela v Horním Dvořišti
Farní kostel svatého Bartoloměje ve Vyšším Brodě
Farní kostel svatého Filipa a Jakuba v Přední Výtoni
Kostel sv. Mikuláše v Rožmberku nad Vltavou
Založení kláštera ve Vyšším Brodě
Dva loučovické kostelíky
Kostel Srdce Ježíšova na Malšíně
Zaniklá farnost Kapličky
Zaniklá farnost Rychnůvek