Ikonografie města Český Krumlov

Zpodobnění Českého Krumlova v proměnách času ("ikonografie") má úctyhodnou tradici, sahající až do 16. století. Svědčí o tom stovky vedut v domácích i zahraničních muzeích, archívech, galeriích, zámcích i soukromých sbírkách. Vedutu označují slovníky za pohled na město, jeho části, nebo výsek krajiny se stavbami zachycený prostředky malby, kresby, grafiky, reliéfu či fotografie.

Kopie obrazu "Dělení růží" z poloviny 19. století se opírá o ztracený originál asi z počátku 50. let 16. století. Pod reálnou kulisou krumlovského hradu se nalézá stylizovaná "mozaika" podhradí města, sestavená však z řady skutečných staveb. Převážně objektivní ráz má veduta Českého Krumlova na pozadí "Portrétu Jana z Pernštejna" z roku 1591. Od poloviny 17. století se již odvíjí kontinuální sestava českokrumlovské ikonografie. Z barokních prací jsou nejvýznamnější: veduta města od jihu s Kájovskou branou a kostelem sv. Víta na "Obraze sv. Josefa" (50. léta 17. století), přemalované plátno "Sv. František Xaverský, ochránce proti moru" (rok 1681), panoramatický pohled na město od jihu ze 60. let 17. století, vytvořený z nalepených kousků dřeva a slámy, dvě zámecké veduty G. A. Hörnera ze 40. let 18. století, obraz "Český Krumlov pod ochranou Panny Marie a světců" z let 1727-28 a veduta města známého kreslíře Friedricha Bernarda Wernera (40. léta 18. století), zdůrazňující charakteristické dominanty města.

Od období klasicismu a romantismu narůstá počet krumlovských vedut téměř geometrickou řadou. Město objevuje kromě místních i množství pražských a zahraničních umělců. Vlna zájmu malířů a grafiků o poetické historické sídlo, zasazené do nevšední dramatické krajiny, vrcholí pak na počátku 20. století. Za všechny ostatní uveďme alespoň J. Langweila, K. Postla, J. Janschu, K. Würbse, F. Loose, A. Hauna, A.F.Kunikeho, A. Kirniga a V. Jansu.

Systematickou pozornost krumlovským motivům věnovali v první čtvrtině 19. století knížecí malíř Ferdinand Runk a jeho vznešená žačka Pavlína ze Schwarzenberku. Ve 40. letech pak další schwarzenberský umělec, grafik Karl Zenker. V následujících desetiletích vytěžil ze svých krumlovských pobytů četné kresby a olejomalby Bedřich Havránek.

Na počátku 20. století mezi obdivovateli Českého Krumlova prosluli Ludvík Kuba a především Egon Schiele, autor slavného cyklu "Mrtvé město". Osudové setkání s magicky tajemným rodištěm umělcovy matky urychlilo přerod tvůrce v moderního malíře. Krumlov se stal jeho celoživotním tématem. Dokumentární linii vedutistické tvorby 20. a 30. let nejlépe zastupuje malíř Wilhelm Fischer. Historicky cenná je rovněž poválečná kreslířská tvorba Bohuslava Coufala, dokumentující zaniklá zákoutí českokrumlovských předměstí.

Po roce 1870 přebírá funkci objektivního sdělení vedut do značné míry fotografie. Zejména poté, co se kolem roku 1880 ujala jako poštovní cenina pohlednice, stala se i Šumava a Pošumaví předmětem zájmu tzv. cestujících fotografů. Už počátkem 70. let pořídil fotoateliér F. Krátký z Kolína nad Labem též pohled na Český Krumlov. Pro rozvoj českokrumlovské fotografické tradice měl velký význam rodák z Českých Žlebů Gotthard Zimmer, jenž se ve městě usadil počátkem 80. let a zřídil si tu ateliér. Ten přebírá Josef Seidel (1859-1935), jehož šumavské i českokrumlovské záběry patří ke klasickým hodnotám místní ikonografie. Disponují často nemalým výtvarným potenciálem. Rovněž vedutistická tvorba Josefa Wolfa (1864-1938) dokládá vysoký standard místní fotografické produkce.

(jm)