Barokní velmož Josef Adam ze

Josef Adam ze Schwarzenberku se narodil 15. prosince 1722 ve Vídni. Jeho dětství bylo poznamenáno tragickou smrtí otce Adama Františka ze Schwarzenberku při císařském honu, ale blízké okolí se mu snažilo otce nahradit. Svou náklonnost mu prokazoval, jako nikomu jinému, sám císař Karel VI. Habsburský. Za císařovou péčí stál stín viny a zodpovědnosti za zaviněnou smrt knížete Adama Františka. Již jako desetiletému chlapci císař propůjčil Josefu Adamovi řád Zlatého rouna. Do doby jeho dospělosti řídila správu rodového majetku Josefova matka Eleonora Amálie a další poručníci. Když matka roku 1741 zemřela, bylo Josefovi 19 let. Brzy nato byl prohlášen dospělým a ještě v témže roce se oženil s Marií Terezií, rozenou z Liechtensteinu. Nevěsta pocházela z velmi vážené šlechtické rodiny, vlastnící podobně jako Schwarzenberkové rozsáhlý majetek. Kněžna údajně náležela k nejkrásnějším dámám v zemi. Manželství Josefa Adama s Marií Terezií bylo velmi šťastné. Již v roce 1742 se jim narodil syn Jan Nepomuk ze Schwarzenberku, který se po otcově smrti roku 1782 ujal správy rodového majetku. Vedle Jana měli manželé dalších osm dětí, z nichž dvě zemřely v útlém věku.

Část svého života věnoval kníže Josef Adam výkonu různých funkcí a poslání u císařského dvora. Byl tajným radou, nejvyšším dvorním maršálkem (1754) a nejvyšším hofmistrem císařovny Marie Terezie i císaře Josefa II. (1776). Když byl kníže jmenován dvorním maršálkem, neměla tato funkce již takový dosah působnosti jako dříve. Z tohoto důvodu si kníže vymohl na císařovně, aby prohlásila jeho úřad za rovnocenný ostatním dvorním úřadům. Nesklidil za to však souhlasnou odezvu u ostatních dvorských hodnostářů.

Za vlády knížete Josefa Adama je možné pokládat pro schwarzenberský rod za největší přínos rozšíření knížecí hodnosti na všechny členy rodu v roce 1746. Podle francouzského termínu byly knížecí děti nazývány princi a princeznami. Získání této výsady přispělo velkou měrou k zvýraznění vážnosti celého rodu a uznávána je i u dnešních potomků Schwarzenberků.

V řadě opatření, která Josef Adam vyhlásil ve prospěch zaměstnanců na svém majetku, bylo na prvním místě založení penzijního fondu zaměstnanců roku 1765. Jeho dobrodiní potom využívaly celé generace úředníků a zřízenců. Fond byl zrušen v roce 1950 převedením do běžného státního důchodového zabezpečení. Zaměstnanci tehdy přišli o celé jmění fondu bez jakékoliv náhrady.

Josef Adam Schwarzenberk měl zálibu ve stavitelství, společenském životě a hudbě. Z těchto zálib nejvíce vytěžil českokrumlovský zámek, kde dal zřídit roku 1748 Maškarní sál s nástěnnými malbami od Josefa Lederera. Dále přestavěl zámeckou kapli sv. Jiří, nařídil postavit zimní zámeckou jízdárnu, přebudovat letohrádek Bellarii v zámecké zahradě a zámecké divadlo s malbami od Hanse Wetschla a Leo Märkla. Dal rozšířít zámeckou zahradu a přestavět Plášťový most. Zároveň byly dokončeny barokní úpravy uvnitř zámku, ktarý se stal příjemně obyvatelným a skutečným vévodským sídlem. (Zámek Český Krumlov v období baroka).

V pořadí již třetí šlechtickou kapelou - po rožmberské a eggenberské - byla na českokrumlovském zámku v dobách knížete Josefa Adama kapela schwarzenberská. Její členové měli na knížecím dvoře dobré postavení. Zájem Schwarzenberků o hudbu podstatně vzrostl v šedesátých letech 18. století, když vyústil ve zřízení osmičlenné dechové harmonie , která se ve své době stala jedním z nejznámějších komorních souborů vysoké kvality. (Historie hudby ve městě Český Krumlov). Kníže dbal o to, aby se on sám , jeho rodina i někteří zaměstnanci podíleli na hudebním životě nejen v rezidenci ve Vídni, ale i všude tam, kam se svým dvorem na cestách zavítal . Po ukončení činnosti dechové harmonie nevznikl na schwarzenberském dvoře již žádný jiný a především stálý hudební soubor. Členové rodu se však o hudbu dále zajímali a podporovali její provozování. Týkalo se to i přednostního zaměstnávání lidí s hudebními znalostmi v knížecích službách.

Zajímavá jsou vyjádření jedné z důvěrných přítelkyň rodiny hraběnky Thürheimové, jinak majitelky panství na rakouské straně hranic. Hraběnka se pokusila charakterizovat pěkný vzájemný vztah manželů Schwarzenberkových, chválila kněžninu rozšafnost, věděla o jejích rodinných finančních starostech i o tom , že kněžna byla poněkud skeptická ke způsobu manželova hospodaření i k jeho nápadné spořivosti. Ve válečných dobách měl kníže finanční starosti zvláště v souvislosti s placením válečné daně a nápravou škod způsobených vojsky. Po uklidnění poměrů se poněkud změnila i jeho povaha. Intenzívně se věnoval rodině, svým koníčkům, společenskému životu zejména ve Vídni, kde navštěvoval se svou manželkou divadelní představení, koncerty a plesy. Nerad se účastnil církevních slavností, které však pokládal za nevyhnutelné. Po dvanáctiletém manželství kněžna Marie Terezie roku 1753 ve Vídni zemřela . Knížeti bylo přes třicet let a podruhé se již neoženil, třebaže o tom uvažoval.

Josef Adam neměl mnoho možností, jak dále rozmnožit rodový majetek. Omezil se jen na koupi panství Nový Hrad v západních Čechách (1767). Knížete zastihla doba převratných sedmdesátých let 18.století ještě v plné síle. V roce 1775 úspěšně čelil projevům nespokojenosti poddaných hlavně na panství Vlčice v severovýchodních Čechách. Kníže Josef Adam si na svém postavení velmi zakládal a zejména ve starším věku rád přijímal různá vyznamenání a pocty.

Zemřel 17. února 1782 ve Vídni a byl pohřben v tamní hrobce u augustiniánů.

(jz)