Pouti a poutní místa v regionu Český Krumlov

V regionu Český Krumlov se nachází téměř deset poutních míst, z nichž některá jsou dodnes navštěvovaná, jiná již upadla v zapomnění. Tradice poutí na Českokrumlovsku je dlouhá a její počátky spadají do období středověku. Nejstarší a také nejvýznamnější poutní tradici má poutní kostel Kájov nedaleko Českého Krumlova, který patřil cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna. Kájovský mariánský kult nezanikl v době husitství díky své poloze na panství katolických Rožmberků a v druhé polovině 15. století došlo k velkému rozkvětu tohoto poutního místa. Kostel byl velkoryse přestavěn ve stylu pozdní gotiky a chrám ozdobila i nově pořízená socha Panny Marie s Ježíškem, kterou poutníci uctívali jako zázračnou. V tomto období probíhali také v lese nedaleko Kájova lidové poutě k balvanu s domnělými otisky nohou a hýždí sv. Wolfganga, řezenského biskupa z 10. století, jenž údajně procházel tímto krajem. Církev však poutě odsoudila jako pověrečné a zakázala je s odůvodněním, že otisky na kameni způsobily kořeny borovice.

V 16. století došlo v Čechách k úpadku poutního ruchu v souvislosti s pronikáním reformace, která odmítala úctu zázračných soch a obrazů. Obliba Kájova však přetrvala do určité míry i v tomto období, neboť zde žilo převážně katolické obyvatelstvo. Největší rozkvět poutí ovšem nastal až v baroku. Zvláštní, Bohem omilostněná místa se těšila pozornosti poutníků již od počátků křesťanství, ale v 17. a 18. století se zbožné poutě staly jedním z typických projevů barokní zbožnosti, díky níž se v očích barokního člověka obyčejná krajina proměnila v krajinu zázraků, posvátných míst a léčivých studánek. Nelze opomenout vliv třicetileté války, jež vedla k otřesení základních životních jistot. Zdrojem útěchy se stal proto v neklidné době Bůh, k němuž bylo možné se s důvěrou obrátit prostřednictvím Panny Marie a celé plejády světců. Pořádání poutí a velkolepých církevních slavností také představovalo nenásilnou a velmi přitažlivou formu působení na široké vrstvy obyvatelstva při prosazování katolické víry, jako jediného povoleného vyznání po bitvě na Bílé hoře (1620).

Českokrumlovsko představovalo tradičně katolickou oblast, proto zde rekatolizace proběhla velmi rychle a bez násilností. Původ většiny poutních míst v tomto regionu se pojí právě s dobou baroka. I zde, jako v celých Čechách, zaujímal přední místo mariánský kult. Matka Boží byla ctěna jako mocná přímluvkyně a divotvůrkyně, která může pomoci svým ctitelům i v těch nejobtížnějších životních situacích. Centrum mariánské úcty stále tvořil Kájov, kde se konaly s okázalou barokní nádherou poutní slavnosti za účasti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, příslušníků jeho dvora, zlatokorunského opata, českokrumlovského preláta, členů zbožných bratrstev z Českého Krumlova a stovek věřících. Poutní místo bylo zahrnuto množstvím votivních darů, které věnovali Panně Marii Kájovské vděční poutníci jako poděkování za vyslyšení svých proseb. Mezi dary se nacházely drahocenné pláště pro milostnou sochu, šperky, bohoslužebné náčiní a mešní roucha, lampy, svíce, malované tabule a votivní dary v podobě stříbrných, zlatých nebo voskových částí lidského těla, které byly zázračně uzdraveny. K poutnímu místu vedla z Českého Krumlova poutní cesta, lemovaná žulovými sloupy s vyobrazením jednotlivých růžencových tajemství, která byla vymalována na plechu. Poutníci se zde proto modlili růženec.

Druhým velkým poutním místem se stal poutní kostel Svatý Kámen u Rychnova nad Malší. Z iniciativy

českokrumlovských klarisek zde došlo k výstavbě poutního kostela Panny Marie Sněžné v místě, kde se podle legendy zjevila na balvanu Matka Boží s Ježíškem, doprovázená prozpěvujícími anděly.

Na Českokrumlovsku však existovala také celá řada menších poutních míst s lokálním významem. Jednalo se o poutní kaple, zasvěcené většinou Panně Marii Bolestné, jejíž kult se v tomto kraji velmi rozšířil. Kaple s tímto patrociniem (zasvěcením), obklopená ambitem, byla roku 1709 založena i na Křížové hoře neboli vrchu kalvárii nad Českým Krumlovem (Kaple na Křížové hoře ve městě Český Krumlov). Další kaple Panny Marie Bolestné vznikly ve Studenci u Rožmberka nad Vltavou, poblíž Horní Plané u vrchu Dobrá Voda a na kopci Randlesberg nedaleko Hořic na Šumavě. Poutníci přicházeli i do kaple Narození Panny Marie ve Svérázu, která se nachází na hřbitově vedle farního kostela. Původně gotická kaple byla na konci 17. století částečně barokně přestavěna. Věřící však nenavštěvovali jen poutní kostely a kaple. Přicházeli i do obyčejných farních kostelů, pokud se o některé tamní soše nebo obrazu proslýchalo, že působí zázraky. Když se však zázračná vyslyšení neopakovala, poutě zanikly. To byl i případ sochy sv. Ondřeje ve farním kostele v Brloze.

Nedílnou součástí poutních míst byly obvykle i studánky s léčivou vodou a poutní cesty, lemované zastaveními křížové cesty. Jednotlivá zastavení představovala prostor pro modlitbu a meditaci,

kterou se měl poutník dobře připravit na návštěvu posvátného místa. Poutníci navštěvovali poutní místa sami nebo v procesích (průvodech) pořádaných farností nebo místním bratrstvem. Rituál návštěvy poutního místa spočíval v přijetí svátostí (zpověď, přijímání) a v modlitbě před milostnou sochou nebo obrazem. Na závěr se nakupovaly upomínkové předměty v podobě sv. obrázků, růženců atd., které se prodávaly na poutních místech. Pouť znamenala vybočení ze stereotypu každodenních povinností, možnost k prohloubení duchovního života i příležitost k setkání s novými lidmi. Éru barokního poutnictví ukončily až osvícenské reformy císaře Josefa II. ve druhé polovině 18. století, který poutě považoval za neužitečné a odvádějící od práce.

Poutě se postupně opět obnovily, i když již bez svého barokního lesku. V 19. století vznikla na Českokrumlovsku dvě nová poutní místa: poutní kaple Panny Marie u Malšína, kterou postavili zdejší farníci roku 1856 v souvislosti s vyhlášením dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie a velká kaple Panny Marie Sněžné u Vyššího Brodu, zvaná Maria Rast. Skupina chlapců zde v roce 1887 postavila z kamenů kapličku na místě, kde se prý okolo roku 1500 zjevila na velkém kameni Panna Marie s Ježíškem.

Tu však vyhnala neslušná píseň chlapců, pasoucích opodál dobytek. Stavba kamenné kapličky měla proto odčinit tuto událost. Později zde nechal vyšebrodský opat postavit velkou pseudorománskou kapli, která je dodnes hojně navštěvována poutníky.

Pohromou se stal pro poutní místa v českokrumlovském regionu odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce a nástup komunismu s jeho negativním vztahem k náboženství. Mnoho těchto sakrálních staveb bez pravidelné údržby zchátralo, některé byly úmyslně zdevastovány, jako například Svatý Kámen, jiné se přímo zlikvidovaly jako kaple Panny Marie Bolestné u Hořic na Šumavě. Až v období po roce 1989 se většina poutních míst dočkala nezbytné stavební obnovy, často za podpory bývalých obyvatel z Rakouska a Německa.

V současnosti jsou živými a hojně navštěvovanými poutními místy Kájov, Svatý Kámen a Maria Rast, kde se konají pravidelné poutě za účasti českých, rakouských a německých poutníků. Hlavní pouť v Kájově probíhá obvykle druhou neděli v říjnu, malá pouť se pořádá v neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). Ve Svatém Kameni se koná hlavní pouť v neděli po svátku Panny Marie Sněžné (5. srpna), další poutě probíhají ve svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a Narození Panny Marie (8. září). Bohoslužby se zde slouží od května do října. V kapli Maria Rast se koná hlavní pouť v neděli po svátku navštívení Panny Marie (2. července), další poutě probíhají v neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a Narození Panny Marie (8. září).

(zp)

Další informace:
Farní kostel svatého Michaela v Horním Dvořišti
Farní kostel svatého Filipa a Jakuba v Přední Výtoni
Farní kostel svatého Bartoloměje ve Vyšším Brodě
Křížová cesta ve Frymburku
Křížová cesta Vyšší Brod
Lipenský poustevník Godoš
Pavláni a poutě v Přední Výtoni
Poustevníci eremité Přední Výtoň
Kaple a křížová cesta Studenec
Kostel Srdce Ježíšova na Malšíně
Tvrz Český Heršlák