Oldřich II. z Rožmberka

Syn Jindřicha z Rožmberka a Elišky z Kravař byl již od mládí veden k myšlenkám husitství. V roce 1420 však již zcela rozhodně hájil zájmy katolické šlechty a Zikmunda Lucemburského. Strach ze sílícího vlivu husitů na jihu Čech jej vedl v roce 1420 k neúspěšnému obléhání Tábora. Tím se stal rozhodným zastáncem katolíků a odpůrcem husitů. Po husitských válkách se postavil do čela katolické Strakonické jednoty a stal se tak silným protikandidátem budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad. Svůj politický vliv se snažil "vylepšit" paděláním královských listin. Zbytek života strávil v ústraní na hradě Dívčí Kámen a v Českém Krumlově. Jeho dcerou byla Perchta z Rožmberka, která bývá tradičně ztotožňována s rožmberskou "Bílou paní".

(mj)