Matěj Aleš Ungar

Po dosažení doktorátu filosofie vstoupil roku 1654 do cisterciáckého řádu kláštera ve Zlaté Koruně, roku 1656 ustanoven farářem v mariánském poutním místě Kájov, které patřilo od roku 1263 zlatokorunským cisterciákům. Zde poprvé osvědčil své vynikající schopnosti. Opravil, zvelebil a rozšířil chátrající faru a kostel a oživil zanedbanou Mariánskou úctu, jeho strhující česká a německá kázání přitahovala velké množství poutníků. Roku 1663 byl zvolen zlatokorunským opatem, ale i pak se do Kájova často vracel, aby zde vykonal mariánskou pobožnost. Ve Zlaté Koruně dokončil opravu klášterního kostela, znovuzřídil větší část konventu (poničený klášter byl ještě dědictvím husitských válek) a zvýšil klášterní důchody. Získal si velké zásluhy o restituci klášterního majetku v boji s chtivými patrony kláštera, Eggenberky. Přes hrozbu tureckého nebezpečí a vysoké válečné daně se Ungarovi podařilo udržet v klášteře vzornou kázeň. Za jeho správy byla Zlatá Koruna vzorem všem klášterům v českomoravské cisterciácké provincii. Zdejší mniši odcházeli do jiných cisterciáckých klášterů, aby tam zastávali významná postavení (opat, probošt).

(jh)