Leopold Wackarž

Leopold Wackarž zahájil svou duchovní dráhu vstupem do cisterciáckého kláštera Vyšší Brod roku 1833. Na kněze byl vysvěcen roku 1836, a když o rok později dokončil svá teologická studia, zastával v klášteře až do roku 1844 úřad kantora a regenschoriho a po dvě léta vyučoval Starý zákon na domácím teologickém ústavu. Nemalé zásluhy o klášter si svým rozhledem a obchodními znalostmi získal jako sekretář, když se roku 1848 vyplácely statky a rušila se patrimoniální pravomoc. Nebylo proto divu, že byl při opatské volbě roku 1857 zvolen právě on. Českobudějovický biskup ho zároveň jmenoval konzistorním radou. Nový opat zahájil svou činnost zásadním restaurováním klášterního kostela, jehož interiér např. vybavil novogotickým mobiliářem a varhanami a vnější vzhled pozměnil přistavěním věže, další změny byly provedeny i v konventu. Stavební přestavby se týkaly i klášterních budov, např. byl rozšířen pivovar, postaveny dílny s byty pro řemeslníky a nově zařízena laboratoř v klášterní lékárně. Velkým pokrokem bylo zavedení vodovodu v klášteře roku 1887. Stavební ruch se přenesl i na klášterní statky, myslivny, farní dvory a kostely. Roku 1888 vysvětil opat nově postavenou kapli "Maria Rast am Stein", kam od té doby chodila velká procesí. Tyto nákladné stavební podniky byl klášter schopen hradit jen proto, že opat zavedl ve všech odvětvích polního i lesního hospodářství nejnovější metody, zlepšoval půdu, zaokrouhloval pozemky, zakládal lesní školky apod. Leopold Wackarž samozřejmě dbal i na kultivaci duchovního života v klášteře. Přísně dohlížel na to, aby se dodržovala společná chórová modlitba, v čemž byl mnichům tím nejlepším příkladem. Štědře podporoval všechny vědecké snahy členů kláštera a rozšířil sbírku obrazů a přírodnin. Za jeho dlouhé vlády bylo literárně činných na 20 vyšebrodských mnichů, zejména v oblasti historie (např. dr. P. Valentin Schmidt, P. Raphael Pavel, dr. P. Wilibald Ladenbauer) a náboženství, tři se zabývali matematikou, velmi ceněné kazatelské dílo vydal Emil Putschögl. Více než polovina z nich také vyučovala na českobudějovickém gymnáziu, na jehož vysokou úroveň dbal tehdejší biskup Jan Valerián Jirsík. Své působení však opat neomezoval jen na klášter. Až do své smrti byl předsedou nového institutu okresního zastupitelstva, čímž byl pověřen roku 1865, a předsedal spolku polního a lesního hospodářství ve Vyšším Brodě, který sám založil. Jeho zásluhou byl Vyšší Brod roku 1870 povýšen na město. Pomáhal i sociálně slabším obyvatelům, zejména mizivé české menšině. Jako člen okresní školní rady Kaplice a místní školní inspektor pro Vyšší Brod a Studánky podpořil výstavbu několika škol v okolí. Významná postavení zastával i v rámci celého cisterciáckého řádu. Roku 1859 se ocitl mezi asistenty generálního vikáře právě ustanovené rakousko-uherské řádové provincie a od roku 1875 byl opakovaně volen jejím generálním vikářem. Ve svých 82 letech, roku 1891, byl zvolen nejvyšším představeným celého cisterciáckého řádu - generálním opatem. Téhož roku slavil řád 800. výročí od narození sv. Bernarda z Clairvaux, k jehož důstojnému a vznešenému průběhu velmi přispěl i generální opat. Podstatným příspěvkem k povznesení slavnosti byla publikace Xenia Bernardina, velmi dobře přijatá vzdělaným světem. Během jeho funkčního období došlo k úplnému osamostatnění přísnějších trapistů od cisterciáckého řádu. Roku 1897 byl klášter ve Vyšším Brodě velmi poctěn tím, že se v něm konala provinciální kapitula rakousko-uherské řádové provincie a v návaznosti na ni i generální kapitula za předsednictví Leopolda Wackarže. Na funkci generálního opata rezignoval roku 1900 a rok poté zemřel v úctyhodném věku téměř 92 let. Podle dochovaných údajů dosáhl nejvyššího stáří ze všech vyšebrodských mnichů a také vládl nejdéle (44 let) ze všech zdejších opatů

(jh)