Pivovarská zahrada ve městě Český Krumlov

Tato zahrada se nachází na levém břehu Vltavy v městské čtvrti Latrán, v sousedství pivovaru Eggenberg ( Latrán č.p. 27). Její pozemek má tvar nepravidelného prohnutého obdélníku, délka činí 200 metrů, největší šířka 75 metrů. Na severní straně tvoří hranici zahrady její ohradní zeď, vymezující zahradu vůči Pivovarské ulici. U bývalého domu zahradníka uskakuje hranice jižním směrem a vede podél dvorních fasád měšťanských domů. Západním směrem je zahrada omezena zdí vůči ulici Na fortně. Jižní okraj zahrady tvoří oblouk městské hradby až k nároží budov pivovaru, které zahradu uzavírají i na její nejkratší, východní straně.

Kromě ohradních zdí a vstupní brány z Pivovarské ulice se v zahradě nachází dům zahradníka, umělá jeskyně (grotta) a při severní zdi torza skleníků, fíkovny a oranžerie. Zahrada se původně označovala jako "Dolní zahrada na Novém Městě", dnes je známá jako "Pivovarská zahrada".

Počátky zahrady sahají do poloviny 16. století. Vdova po Joštovi III. z Rožmberka Anna Rožmberská z Rogendorfu hledajíc klidné místo pro své vdovské sídlo, koupila dům se zahradou na Novém Městě roku 1547 a posléze získala další dům a navíc čtyři měšťanské zahrady. Zahrada tak postupně nabyla dnešní rozlohy (ta činí 1,04 hektaru), nicméně o její podobě za života paní Anny (zemřela v roce 1562) není jasných zpráv.

K rozkvětu novoměstské zahrady dochází až za vlády jejích synů - Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Archívní prameny z té doby jsou již sdělnější, k roku 1597 je například uváděna stavba voliéry (tzv. foglhauzu).

Předávací urbář českokrumlovského panství z roku 1600 výslovně označuje zahradu jako "rozkošnou", v níž se pěstovaly pomerančovníky, citroníky, fíkovníky a jiné ovocné stromy. V zahradě se ve třech sádkách chovali pstruzi a další druhy ryb. Uprostřed zahrady stála kamenná vodní nádrž. Součástí zahrady byl dům zahradníka a dva altány (lusthauzy).

V roce 1601 přešlo českokrumlovské panství do majetku císaře Rudolfa II. Habsburského. Rok poté byl pořízen inventář stromů a květin, které byly v zahradě pěstovány. Kromě seznamu druhů inventář poskytuje údaje o vnitřním členění plochy zahrady na pět oddělení, repektive bosketů ("ohrad ") a skleník. Jejich podrobný popis je unikátním historickým pramenem, svědčícím mimo jiné i o pozornosti, která byla zahradě posledními Rožmberky věnována.

Ve skleníku se pěstovaly již výše uvedené exotické ovocné druhy, dále vavříny, kdouloně, cypřiš, růže a další rostliny.V přední ohradě, lemované zimostrázovými živými plůtky, rostly mišpule, třešně, broskvoň, švestky , ale také léčivé byliny - meduňka, šalvěj, máta, levandule - a květiny.

I druhá ohrada byla osázena podobnou směsí ovocných dřevin a květin. Třetí ohradu tvořilo bludiště vysázené ze zimostrázu, opět doplněné ovocnými stromy a květinami.

Ve čtvrté ohradě s obrubou ze zimostrázu se pěstovaly švestky, slívy, višně a třešně, květiny, léčivé rostliny i některé druhy zeleniny.

Následovala tzv. ptáčnice (foglhauz), v níž byli chováni jeřábci, orebice horské, hrdličky, kosi, kvíčaly a mnoho dalších ptáků. Okolo voliéry rostly růže, keře rybízu, zelí a jahody. V blízkosti se nacházela kašna, v níž byli chováni pstruzi.

Pátá ohrada, tzv. kuchyňská zahrada, sloužila k pěstování zeleniny. Také zde byly vysázeny ovocné stromy.

Z inventáře sice vyplývá, že novoměstská zahrada nepostrádala jistý kompoziční záměr a obsahovala prvky příznačné pro renesanční zahrady, jako je členění do bosketů, lemovaných plůtky ze zimostrázu, přítomnost bludiště, voliéry a vodní nádrže. Nicméně krumlovská zahrada nedosahovala formální vytříbenosti pražské Královské zahrady a dalších známých renesančních zahrad v českých zemích. Bylo to zřejmě způsobeno nepravidelným půdorysem pozemku, ztěžujícím vytvoření pravidelné geometrické kompozice zahrady, příznačné pro soudobé zahrady.

V následujícím období zřejmě nebyla v zahradě zajištěna odborná péče, protože již za rok nový zahradník Medard Vobr oznamuje císařské komoře, že je zahrada velmi zpustlá.

Zpráva z roku 1613 zpochybňuje opodstatněnost pěstování některých dřevin (vinná réva nedozrává, marhaníky granátové neplodí apod.). Zahrada v té době sloužila především k vypěstování zeleniny pro zámeckou kuchyni.

V roce 1622 přechází českokrumlovské panství na Jana Oldřicha ze Eggenberku. Po neklidném období třicetileté války, které nám nezanechalo o novoměstské zahradě zpráv, pochází další pramen z roku 1654, kdy zahradník Matyáš Ländl sepsal rostliny v zahradě pěstované. Kromě již v 16. století běžně pěstovaných květin seznam uvádí muškáty, plaménky, krokusy, tulipány, narcisy. Z užitkových plodin je výslovně uváděna vinná réva a kukuřice. Ve skleníku byly uchovávány ibišek, myrhovník, mučenka, aloe a opuncie.

Z roku 1668 zřejmě pochází grotta (umělá jeskyně) v jižním rohu zahrady. Jedná se o jednoduchou stavbu s nikou, vyzdobenou umělou krápníkovou výzdobou. Ve výklenku je zasazena kamenná hlava Maura.

Obvodová zeď zahrady podél břehu řeky Vltavy nebyla na začátku 18. století v dobrém stavu - dobové zprávy hovoří o častých záplavách novoměstské zahrady, v té době nazývané "dolní zahrada na Novém Městě" narozdíl od horní, t.j. dnešní zámecké zahrady v Českém Krumlově, založené po roce 1678.

Po příchodu rodu Schwarzenberků do Českého Krumlova v roce 1719 ztrácí novoměstská zahrada, nazývaná též kuchyňská, rychle na významu. Přispěla k tomu nejen odlehlost zahrady od zámku, ale především blízkost knížecího pivovaru. Již od roku 1726 také byly některé části zahrady přidělovány dvorským úředníkům jako deputátní zahrádky.

Přesto bylo zařízení zahrady udržováno, opravena byla stará fíkovna, jeden altán a navíc byl postaven nový skleník pro pěstování subtropických rostlin. V roce 1748 bylo v zahradě vybudováno pařeniště a o dva roky později skleník pro pěstování ananasů. Ve stejné době byly stavěny skleníky a pařeniště v horní kuchyňské zahradě Na plášti (dnešním zámeckém zásobním zahradnictví) - tyto dvě zahrady zásobovaly knížecí dvůr ovocem, zeleninou a květinami.

Z plánu, který pochází z roku 1780, je zřejmé, že v užívání vrchnosti zůstala zhruba jedna čtvrtina plochy zahrady, domek zahradníka, pařeniště, skleník, fíkovna, oranžerie a školka ovocných stromů.

Z poloviny 19. století jsou zprávy o opravách fíkovny, jež v té době sloužila k přezimování květin pěstovaných v nádobách.

Skleníky byly v roce 1870 zrušeny z úsporných důvodů a pozemky bývalé knížecí zahrady byly poté pronajímány jako zahrádky. Tento stav trval až do začátku 90. let našeho století. V současnosti patří zahrada do majetku sousedního pivovaru Eggenberg a je nepřístupná veřejnosti.

(jo)

Další informace:
Archeologické výzkumy v pivovarské zahradě