Historie cechů a řemesel ve městě Český Krumlov

Písemné prameny uložené ve Státním okresním archívu v Českém Krumlově dokládají ve městě činnost celkem 26 cechů. Z potravinářských řemesel zde působili řezníci (první písemná zmínka 1347), sladovníci (1516), mlynáři (1578), pekaři (1595) a pernikáři (1652). Textilní řemesla byla zastoupena soukeníky (1430), krejčími (1489), tkalci (1538), kloboučníky (1585), barvíři (1705) a punčocháři (1679). Kožedělná řemesla představovali ševci (1481), koželuzi (1545), kožišníci (1553), sedláři (1628) a řemenáři (1661). Ze stavebních řemesel působili ve městě kameníci, zedníci a tesaři (1564), a dále pak příbuzná řemesla truhláři a bednáři (1561), zámečníci, puškaři a nožíři (1546), kováři a koláři (1555). Z dalších řemesel pak hrnčíři (1538), provazníci (1582), skláři (1651), mydláři a svíčkaři (1714), obchodníci a kramáři (1699) a kupci (1840).

Nejstarší cechovní pořádky, kterými vrchnost vysazovala ve městě cechy, se dochovaly z 1. poloviny 15. století, tedy z období rožmberského. V této době dosáhl počet řemeslníků a úroveň řemesla ve městě takového stupně, že bylo potřeba jednotné organizace a správy. Cechovní pořádky poskytovaly cechům a řemeslníkům v nich sdružených především ochranu před konkurencí cizích mistrů a nepovolených výrobců. Tzv. mílové právo zaručovalo, že v okruhu 1 míle od města nesměli prodávat výrobky cizí mistři. Cechy ve městě přijímaly proto za své členy i mistry z okolních lokalit, kde cech v daném řemesle neexistoval. Tak se zajistily před nežádoucí konkurencí a získaly poplatky od dalších členů. Příkladem jsou tkalci z Přídolí, kterým cech v Českém Krumlově rozšířil v roce 1684 pravomoce a už v roce 1688 protestoval proti vzniku samostatného cechu v Přídolí. Kloboučníci z vimperského a drslavického panství patřili od roku 1707 pod cech kloboučníků v Českém Krumlově, řídili se jeho cechovními pořádky a mohli se z tohoto titulu účastnit poutí a týdenních trhů v Husinci. Českokrumlovští řemeslníci také hledali nová odbytiště pro své výrobky. V roce 1729 si stěžoval cech koželuhů a ševců ve Chvalšinách na řemeslníky z Českého Krumlova a z Horní Plané, kteří porušili mílové právo a prodávali své zboží ve Ktiši. Dohodli se proto, že se českokrumlovští a hornoplánští řemeslníci budou moci po dvou účastnit pouti na sv. Tomáše a na Květnou neděli ve Ktiši a dva řemeslníci z Chvalšin poutí ve Světlíku a v Zátoni. Řemeslníci si konkurovali i mezi sebou uvnitř jednotlivých řemesel. Řezníci řešili spory o povolování domácích porážek, které poškozovaly mistry organizované v cechu, docházelo ke sporům mezi řezníky a koželuhy se ševci o prodej kůží. Pekaři řešili konkurenční spory s krupaři o nepovolené pečení a prodej chleba. Podobné problémy měli i krejčí s kožišníky a střihači, kteří vykonávali práce příslušející pouze krejčím a připravovali mistry o výdělky.

Cechovní pořádky se zabývaly organizační strukturou cechu - v čele stál na dobu jednoho roku volený cechmistr, podmínkami přijetí do učení, povinným počtem let vandrování pro tovaryše, regulováním počtu učňů a tovaryšů (v 18. století například cech krejčích nepřijímal do učení učně ani nové mistry do cechu, protože krejčích bylo ve městě mnoho a nemohli se uživit), udělováním mistrovství, ale také zabezpečením a starostí o staré nebo zmrzačené řemeslníky. Rožmberkové podporovali vysazování cechů ve městě, aby zajistili řemeslníkům lepší podmínky k provozování řemesla. Tak následně podporovali rozvoj svého sídelního města a vyšší životní úroveň jeho obyvatel. Za poskytované výhody a ochranu si vrchnost stanovila poplatky, které tvořily část jejích příjmů.

Dodnes připomíná dovednost a zručnost českokrumlovských řemeslníků dochované historické jádro města Český Krumlov.

(jmi)

Další informace:
Historie masných krámů ve městě Český Krumlov
Historie jatek ve městě Český Krumlov